Představení projektu
Šarlota, víla bez křídel:
Kniha, která hojí rány na dětské duši a učí nás naslouchat.
„Jsi nesnesitelná. Kdo tě má poslouchat? Můžeš si za to sama.“
Věty, které bodají jako jehly.
Šarlota je malá holčička, která doma zažívá nejen radost, ale i křik, rány vařečkou a samotu v pokoji.
Když je bolest největší, utíká do kouzelného světa Netrapie. Tam potkává bytosti, jako je víla Zuzana nebo moudrá beruška, které jí učí to nejdůležitější: že její vztek není hřích, že má právo plakat a že její hodnota nezávisí na náladě její maminky.
Kniha má prvky:
Moderní bajky (zvířata mluví lidskou řečí)
Magického realismu (drsná realita se přirozeně prolíná s magickými prvky). Magický svět není únikem do fantasy, ale zrcadlem a ochranou dětské duše.
Terapeutické pohádky (jasný záměr hojit rány, učit sebelásce a pojmenovávat emoce, které dítě samo neumí zpracovat.
Společensky důležité téma:
Téma transgeneračního přenosu traumat a emocí, které dospělí nezvládají a trestají za ně děti.
Transgenerační přenos =
Psychologický a biologický proces, při kterém se traumata, neuzdravené bolesti, úzkosti či nefunkční vzorce chování předávají z jedné generace na druhou.
Kdo za projektem stojí?
Jmenuji se Šárka Vognarová Kramná.
Zajímám se o zájmovou psychologii, vědomé myšlení a vývoj mozku. Své poznatky se snažím aplikovat v reálném životě a výchově svých dětí.
Většina z nás si z dětství nese šrámy. Mnohdy jako dospělí opakujeme chyby svých rodičů – křičíme, trestáme a pak litujeme.
Kniha Šarlota, víla bez křídel vzniká jako most. Je to terapeutický příběh, který:
Dětem ukazuje, že jejich pocity ( i ty těžké, jako vztek a hněv) jsou v pořádku a mají na ně právo.
Rodičům nastavuje zrcadlo a pomáhá jim pochopit, jak destruktivní může být ztráta kontroly nad vlastními emocemi.
Otevírá tabu generačního přenosu traumat a domácího násilí (fyzického i psychického), o kterém se stále málo mluví.
