Představení projektu
„O československém opevnění už bylo napsáno všechno podstatné, nic nového už se nedá objevit“.
Kolikrát jsme už tuto větu slyšeli, přitom stále chybí to nejpodstatnější: kdo a zejména jak měl v pevnostních objektech bojovat.
Díky otevřeným archivům a nebývalé rozsáhlým možnostem bádání jsme poskládali obraz toho, jak naši vojenští odborníci nahlíželi na pevnostní linii, jak plánovali řízení jejího boje i kdo ji vlastně měl obsazovat a odkud se tito lidé vzali. Tento obraz jsme přetavili v knihu, které chceme tímto projektem vdechnout život a přenést ji na skutečné stránky z papíru a tiskařské barvy.
Chceme tak nejen doplnit bílou mezeru v historii fenoménu čs. opevnění, ale také vzdát hold všem, kteří zde zanechali svou stopu: ať již šlo o projektanty v kanceláři Ředitelství opevňovacích prací, konstruktéry ve zbrojovkách a firmách vyrábějících vnitřní vybavení nebo vojáky, kteří dobrovolně či nedobrovolně dostali do svých papírů proslavenou značku „ZÚ“ znamenající „zvláštní určení“ a tím i přidělení k hraničářským jednotkám.
Knihu vydáváme svépomocí, takže máme kontrolu nad každou fází její přípravy.
Kdo za projektem stojí?
Honza a Jirka. Potkali jsme se na muzeu opevnění, kde jsme dlouhá léta provázeli návštěvníky. Vyprávěli jsme jim o rážích kanónů a kulometů, kadencích, přesných tloušťkách stěn, počtech postavených a plánovaných objektů, množství litrů oleje v objektu a dalších úplně přesných číslech. Občas se nás někdo zeptal na vojáky, kteří v opevnění sloužili, jindy zase jak měli tito vojáci bojovat. Tehdy jsme tyto dotazy přecházeli obecnými frázemi vyčtenými z knih, které se v drtivé většině zabývaly technickou a stavební stránkou československého opevňování. Ale semínko naší zvědavosti bylo zaseto a my jsme po těchto informacích začali pátrat cíleně.
