Krásný den,
moc rád bych případné finance ze sbírky použil na nákup nového, bezpečnějšího elektrického invalidního vozíku. Mezi jeho výhody patří lepší ergonomické opěradlo, které lépe drží tělo – což je důležité hlavně proto, že když mi spadne ruka, jde za ní celé tělo, což u současného řešení nehrozí. Další velkou výhodou je pohon 4×4 s trojnásobně silnějšími motory – musím říct, že tento vozík vyjede opravdu všude (měl jsem ho zapůjčený k testu). Vozík, který mám nyní, jsem kdysi zakoupil a je starý více než 20 let, tudíž má své nedostatky.
Několik let jsem váhal, zda zkusit štěstí a sbírku založit kvůli vysoké ceně, až příhoda z Krimmelských vodopádů rozhodla.
Co se stalo?
Plán byl jasný – obejít všechny tři vodopády! Čekalo nás 3,5 km s převýšením 450 metrů. Ještě jsem netušil, že to bude skoro můj poslední výlet a zažiju nejhorších pět minut svého života. Kdo cestu zná, ví, že je zhruba z 95 % lemována zábradlím a je poměrně široká. Až na jeden asi 50 metrů dlouhý úsek s prudším stoupáním mezi prostředním a horním vodopádem, který jsem při plánování přehlédl.
V tomto úseku při couvání, kdy mě tlačili manželka se synem, vozík najel zadním kolem na kámen, zvedla se přední kola, ztratil „grip“ (přední náhon) a vozík sjel z cesty. Jen díky synovi se zastavil na hraně téměř kolmého srázu. Aby toho nebylo málo, vozík se při snaze syna zabránit pádu naklonil a stál jen na dvou kolech. Po chvíli syn přinesl kámen, a vozík se podařilo posunout zpět na cestu, krok za krokem.
Musím přiznat, že na 90 % jsem myslel, že spadnu, ale nejvíce jsem se bál o syna. Ten při pomoci získal pořádnou modřinu na stehně, která byla pod vozíkem zapříčená.
