Představení sbírky
Krásný den,
moc rád bych případné finance ze sbírky použil na nákup nového, bezpečnějšího elektrického invalidního vozíku. Mezi jeho výhody patří lepší ergonomické opěradlo, které lépe drží tělo – což je důležité hlavně proto, že když mi spadne ruka, jde za ní celé tělo, což u současného řešení nehrozí. Další velkou výhodou je pohon 4×4 s trojnásobně silnějšími motory – musím říct, že tento vozík vyjede opravdu všude (měl jsem ho zapůjčený k testu). Vozík, který mám nyní, jsem kdysi zakoupil a je starý více než 20 let, tudíž má své nedostatky.
Několik let jsem váhal, zda zkusit štěstí a sbírku založit kvůli vysoké ceně, až příhoda z Krimmelských vodopádů rozhodla.
Co se stalo?
Plán byl jasný – obejít všechny tři vodopády! Čekalo nás 3,5 km s převýšením 450 metrů. Ještě jsem netušil, že to bude skoro můj poslední výlet a zažiju nejhorších pět minut svého života. Kdo cestu zná, ví, že je zhruba z 95 % lemována zábradlím a je poměrně široká. Až na jeden asi 50 metrů dlouhý úsek s prudším stoupáním mezi prostředním a horním vodopádem, který jsem při plánování přehlédl.
V tomto úseku při couvání, kdy mě tlačili manželka se synem, vozík najel zadním kolem na kámen, zvedla se přední kola, ztratil „grip“ (přední náhon) a vozík sjel z cesty. Jen díky synovi se zastavil na hraně téměř kolmého srázu. Aby toho nebylo málo, vozík se při snaze syna zabránit pádu naklonil a stál jen na dvou kolech. Po chvíli syn přinesl kámen, a vozík se podařilo posunout zpět na cestu, krok za krokem.
Musím přiznat, že na 90 % jsem myslel, že spadnu, ale nejvíce jsem se bál o syna. Ten při pomoci získal pořádnou modřinu na stehně, která byla pod vozíkem zapříčená.
Komu pomůžeme?
Jmenuji se Jan Anýž, je mi 50 let. Po vyučení jsem pracoval ve společnosti až do doby, než mi v roce 2018 diagnostikovali neurologické onemocnění ALS, které spočívá v postupné ztrátě ovládání veškerého svalstva v těle.
Od března 2021, kdy jsem zkolaboval a lékaři mě 25 minut oživovali, jsem se po třech týdnech vrátil domů, se sondou pro příjem potravy a trvale napojený na umělou plicní ventilaci.
Můj současný stav je takový, že nemohu ovládat veškeré svalstvo.
Nemohu polykat, neovládám horní ani dolní končetiny, neudržím hlavu, mám ochrnuté hlasivky, a tak nemohu mluvit. Tato kombinace je pro mě nejhorší – být ochrnutý a nemoci mluvit. Je toho mnohem víc, ale pro představu to myslím stačí.
Bohužel mi v léčbě nikdo nemůže pomoci, lék neexistuje a hned tak nebude. Můžete mi tak alespoň významně pomoci k psychické pohodě právě příspěvkem na invalidní vozík, abych mohl v klidu a pohodě vyrazit do přírody a hlavně do mnou milovaných hor.
Psychická pohoda je pro mě velmi důležitá v mé těžké životní situaci a není vůbec jednoduché si ji udržet.
Opustit čtyři stěny domova je to jediné, na co se celý rok těším. V zimních měsících vše plánuji, a tak se v dlouhé zimě alespoň zabavím.
Za Váš příspěvek předem mockrát děkuji!
Jediné, co stále mohu ovládat, je počítač pomocí oční navigace. Oči jsou to jediné, co jsem zatím schopen ovládat, avšak i tuto poslední schopnost rychle ztrácím.
Mám dva syny ve věku 17 a 20 let, oba ještě studují. Oba jsou mi obrovskou oporou v nelehké životní situaci.
Moje manželka musela ukončit pracovní poměr a je mou pečující osobou, protože můj zdravotní stav vyžaduje nepřetržitou 24/7 přítomnost další osoby.
