Můj příběh se začal psát v říjnu roku 2013, kdy jsem všechny překvapil předčasným příchodem na svět o 13 týdnů dřív. Nevážil jsem ani jeden kilogram a start do života jsem neměl vůbec snadný. Dlouhé čtyři měsíce jsem strávil v nemocnici, než jsem mohl konečně domů. Každý den tam byl jako na houpačce a svým nejbližším jsem připravil i hodně těžké chvíle. Vše jsem ale nakonec zvládl a mohl se konečně radovat z domácího prostředí. Můj další vývoj se ale i přes veškerou péči začal výrazně opožďovat. Začal další kolotoč vyšetření a nakonec mi byla lékaři diagnostikována Dětská mozková obrna – Centrální kvadruparéza s prevalenci na dolních končetinách a levostranně. Moje maminka v té době vůbec nevěděla kde začít a jak mi pomoci. Naštěstí ale začala poznávat úžasné lidičky, kteří ji postupně ukazovali směr a cestu po které jít. Už v necelých dvou letech jsem absolvoval první pobyt v lázních a od té doby jich bylo několik. Ve stejné době jsem taky začal navštěvovat denní stacionář, takovou bezva školku, kde jsem měl zajištěnou komplexní péči, a moc mě to posunulo. Do školy jsem měl odklad, ale už jako předškoláka mě maminka zkusila zařadit do běžné školky, kde jsem měl svou asistentku a tam se mi taky líbilo. První třídu jsem taky zkusil na běžné škole, ale to už nebylo to správné. Ještě během školního roku jsem přestoupil do speciální školy, kde jsem o dost spokojenější. V září půjdu do 2. třídy. :) Nezbytnou součásti mého života jsou pravidelné neurorehabilitace a ergoterapie. Jedna hodina terapií se pohybuje okolo 1000,- Potřebuji také kompenzační pomůcky. Už dva roky se mnou maminka dojíždí do Rakouska, kde mi vyrábějí speciální ortézy na dolní končetiny. Jejich cena se pohybuje okolo 150 000,- Momentálně jsem z jedné nožky vyrostl a potřebuji novou. Vše je to finančně velmi náročné, jelikož většinu potřebných věci pojišťovny nehradí nebo jen z části. I když doposud nezvládnu samostatně chodit, (ale s dopomocí už pár krůčků zvládnu), mám problém s řeči a celkově s jemnou i hrubou motorikou, má to vše smysl. Díky tomu všemu, co od mala podstupuju, jsem už ušel obrovský kus cesty. A proto jsme s maminkou velmi vděční za každou pomoc, protože je náš cíl, abych byl do budoucna co možná nejvíce soběstačný.
