Kdo je Dědoušek a kdo jsme my?
Dědouškův příběh začíná díky hodnému manželskému páru, který na svém pozemku krmí toulavé kočičky. Zubožený starý kocourek se ocitl na jejich zahradě, kde ho nikdo nezná a nikdy ho tam nikdo neviděl. Těmto hodným lidem nebylo jedno, že zvíře má tlamičku oteklou, že nemůže ani jíst, a okamžitě ho vzali na veterinu.
Kocourek byl v tak otřesném stavu, že pan doktor nejdříve udělal krevní testy, aby se ujistil, že nebude jen prodlužovat kočičí trápení. Stařičká vetchá kostřička potažená kůží vážila pouze 1,7kg, měla tlamu plnou shnilých zubů, hlavu oteklou od obrovské, hnisající a zapáchající rány na čumáku, a vlastně jen odevzdaně snášela, co se jí dělo.
Krevní testy však dopadly dobře a pan doktor se pustil do záchrany Dědouškova života. Infuze, antibiotika, pomalé rozkrmení. Dědoušek se ale o svůj život rval a jeho stav natolik zlepšil, že mohl podstoupit extrakci zubů (zbyly mu v tlamičce 2) a také kastraci. Po zhruba třech týdnech se téměř uzdravil a byl propuštěný domů, zpět k laskavým lidem, kteří ho na kliniku dovezli.
Bohužel, v novém domově Dědouška absolutně nepřijala stávající kočičí smečka, a tak přišel k nám. Jsme plzeňský spolek z. s. Fousky a už pět let v domácích depozitech našich Fouskotet a Fouskostrejdů s láskou pomáháme toulavým, nechtěným, opuštěným, zanedbaným a nemocným kočičkám.
Jak na tom Dědoušek je?
Dědouškovi u Fouskotety začalo nové kolo vyšetření rány na čenichu, která se ne a ne zahojit.
Histologie potvrdila to, co jsme si do té doby jen mysleli, ale báli se to vyslovit: jedná se o nádor, a sice Skvamocelulární karcinom. Skvamocelulární (někdy také spinocelulární) karcinom je nejčastější nádor u kočiček, zejména světlých kočiček, které žijí trvale venku.
Z dosavadních vyšetření víme, že Dědoušek zatím nemá metastázy, zato jsme v břiše objevili brok. Nechceme si ani představovat, co má tenhle milý kočičí senior všechno za sebou.
Přestože je Dědoušek opravdu starý kocourek (odhadem mu může být i 15 let a více), chceme mu prodloužit, nebo alespoň zkvalitnit život. Teď, když má konečně (pravděpodobně poprvé v životě) střechu nad hlavou, teplo, měkký pelíšek, laskavé pohlazení a neustále plnou misku dobrot, přejeme si, aby si tento luxus mohl užít, co nejdéle to půjde.
Jelikož je – kromě nádoru – jeho zdravotní stav dobrý, věříme, že dáme rakovině na frak! Dědoušek pak před sebou snad bude mít několik spokojených let bez bolesti a utrpení. Zatím nevíme, jestli, nebo možná jak moc, ho rána na čumáčku bolí, ale příjemná určitě není. Čenich otéká a slzí mu oko.
Možností léčby je několik. Kromě konvenční chemoterapie se nabízí léčba chirurgická, která by ale v jeho případě znamenala odstranění velké části čenichu, případně patra, a je zde velká pravděpodobnost recidivy – že nádor nepůjde odstranit celý, nebo se vrátí. Mnohem vhodnější je pro Dědouška léčba radioterapií, nebo elektrochemoterapií, které se ale v ČR vůbec nedělají, nicméně mají mnohem větší šanci na úspěch a trvalé vyléčení.
Znamená to Dědouška na týden až dva přestěhovat na specializovanou veterinární kliniku do Vídně, Mnichova, nebo jiného města v Evropě, kde by podstoupil vstupní vyšetření a následně pro něj nejvhodnější léčbu.
Už teď se účet za Dědouškovu záchranu pohybuje v řádu tisíců. Radioterapie na klinice v zahraničí a s tím spojená vyšetření a následná péče se odhadem pohybují v rozmezí 70 – 100 tisíc korun. Takovou sumu nejsme my, jako nezisková příspěvková organizace, schopni pokrýt.
