Příběh Lucky začal začátkem roku 2024, kdy začala mít chrapot, myslela si, že je jen nachlazená, ale postupně se přidávaly další příznaky jako bylo zadýchávání do schodů, únava a silná bolest v uchu, která ji nakonec dovedla k lékaři. Diagnóza byla neúprosná – nádor na hlasivce ve IV. stádiu, naštěstí bez metastáz. Lékaři zvolili léčbu ozařováním, což zvládla bravurně, bez komplikací, i když ji museli zavézt PEG sondu do břicha, aby mohla přijímat stravu. Jenže kvůli léčbě musela přerušit práci i další brigády, a soustředit se na boj o své zdraví. Po roce léčby, kdy to vypadalo, že je nemoc na ústupu, přišla další rána.
Při jedné z lékařských kontrol přišel náhlý kolaps, během kterého přestala dýchat, a okamžitě ji byla operačně zavedena tracheostomie. Následně jí byla sdělena další zdrcující zpráva – recidiva nádoru na druhé hlasivce, tentokrát ve vážnější a pokročilejší fázi. Jelikož Lucie měla při nástupu do nemocnice pouhých 34 kg, lékaři nejdřív konstatovali, že její tělo nezvládne žádnou léčbu, a že pro ni už nic nemůžou udělat. Ale pán doktor v komisi to přehodnotil, a nakonec dostala Lucie šanci.
V současné době podstupuje paliativní chemoterapii. Prognóza je velmi nejistá a nikdo nedokáže říct, jak se její zdravotní stav bude vyvíjet dál.
Lucka je maminkou Nelinky (10 let) a Tomáška (14 let) a spolu se svým partnerem se vždy snažila své rodině vytvořit bezpečný a láskyplný domov. Nelince navíc diagnostikovali celiakii a poruchu funkce štítné žlázy. Bezlepková dieta je sama o sobě finančně velmi nákladná.
Jsou chvíle, kdy se život nezlomí jedním okamžikem, ale pomalu – den po dni. Až do bodu, kdy už nezbývá síla pokračovat dál. Rodina Lucie je přesně v takové situaci.
Lucie je máma, která dlouhodobě fungovala na hraně svých možností. Neustálý stres, finanční tlak a strach z dalšího dne, se ale krutě podepsaly na jejím zdraví. Dnes váží pouhých 36 kilogramů. Je extrémně vyčerpaná, zesláblá a její tělo často odmítá spolupracovat. Jsou dny, kdy nemá sílu ani vstát z postele.
Lucie díky tracheostomii nemůže mluvit. Každé slovo, každou odpověď dětem, lékařům a všem ostatním, musí psát. Komunikuje pomocí malé dětské elektronické tabulky, na kterou znovu a znovu zapisuje krátké věty.
To, co jiní řeknou jedním dechem, Lucie složitě píše. Pořád dokola, i ve chvílích, kdy už sotva drží ruce.
Lucky partner chodí do práce a dělá maximum, co je v jeho silách. Po návratu domů z práce ale jeho den nekončí. Kvůli Luciině zdravotnímu stavu musí převzít téměř veškerou péči o domácnost, děti i Lucii. Zajišťuje nákupy, vaření, úklid, péči o děti, se kterými ještě večer sedí nad úkoly. Právě proto už nemá možnost vzít si další brigádu nebo si jakkoli přivydělat. Bez jeho každodenní přítomnosti by domácnost a péče o děti jednoduše nemohla fungovat.
Lucie je člověk, který celý život pomáhal druhým. Kdykoliv se kdokoliv, i někdo, koho znala jen krátce ocitl v nesnázích, Lucie neváhala ani minutu. I kdyby měla jet na vlastní náklady přes půl republiky, jít někomu pomoct nebo jen být nablízku, nikdy nenechala člověka v nouzi samotného. Nikdy.
Dnes se ale poprvé v životě ocitla v situaci, kdy už pomoc sama nabídnout nemůže. A musí ji přijmout.
Rodina se tak ocitla v začarovaném kruhu. Práce je, snaha je, ale další možnosti výdělku už neexistují. Příjmy nestačí pokrýt základní životní náklady – bydlení, energie, jídlo. Finanční rezervy jsou vyčerpané a každý další měsíc přináší strach, zda se podaří zvládnout ten další.
Každý den je nesmírně náročný – snaha Lucie a jejího partnera udržet domov funkční, spolu s tím, že Lucie bojuje s nemocí, vyčerpává celou rodinu
