Není tomu ale tak dlouho, co jsem začal mít zdravotní problémy. Začal jsem hodně pít a hodně čůrat, tak jsme jeli k panu doktorovi, ten mi vzal krev a zjistil, že mám Cushingův syndrom. Dostal jsem prášky, ale po nich mi bylo ještě hůř než předtím. Hodně jsem zvracel, pořád jsem byl unavený, i když jsem skoro pořád jen spal.
Začala mi vařit kuřecí maso s rýží, protože granule jsem nechtěl :-) Panička pak psala panu doktorovi, že mi není vůbec dobře a že mi nahmatala zvětšené uzliny, tak jsme tam jeli na druhý den. Pan doktor mi z těch uzlin vzal vzorky a prý je poslal do nějaké laborky na testy na lymfom. Prášky jsem už žádné nedostal, ale stejně mi nebylo dobře. Panička se do mě snažila dostat jídlo všemi možnými způsoby, ale já neměl chuť. Takže jsme zase jeli na veterinu a dostal jsem výživové kapačky, ty mi udělaly moc dobře. Večer jsem se doma i najedl, to panička skoro brečela štěstím. Poslední dobou je fakt hodně ufňukaná.
Druhý den jsme jeli na další kapačky. Nejvíc mě štvalo, že mě tam vždy nechá a jede pryč, tak jsem se dost hlasitě ozval. A světe div se, oni z toho prý měli radost! Že prý vypadám ještě lépe než předešlý den. Na další den jsme dostali výsledky z laborky a panička zase fňukala. Prý je to pozitivní. Tak ale pozitivní věci jsou dobré věci, ne? V tomhle případě prý ne. Panička říká, že pro mě udělá cokoli, protože já jsem prý vždy udělal cokoli pro ni a vyčítala by si, že jsme léčbu alespoň nezkusili. Jenže i když má dvě práce, tak ví, že mi nezvládne zafinancovat celou léčbu. Ona se fakt snaží, ale náklady na chemoterapii jsou prý veliké, a tak se rozhodla, že zkusí poprosit i jiné lidi jestli by mi nemohli pomoct. Já se poslední dny po té kapačce cítím mnohem lépe a to jí dává velkou naději.
