8. 6. 2026 2:56
Je to 11 dní, co nás Ronnýsek opustil…
Omlouvám se, že píšu s odstupem, ale jeho ztráta je pro mě velice bolestivá…
Sedím na gauči a hledám slova… těžko je nacházím… slzy tečou proudem…
Ronny byl moje první dítě, když jsme si pro něj jeli jako pro štěňátko, nikdo ho nechtěl a bože, díky za to, čekal tam na mě… Byl to pejsek ze zlata, měl tak moc dobrou dušičku, od mala hodný, zlatý pejsek…
Jak už jsem zmiňovala, prožil se mnou veškeré starosti i radosti, byl mi vždy po boku… A když přijde taková rána v podobě jeho diagnózy, člověk je bezmocný, prognóza nebyla dobrá ani u největšího odborníka CZ a SK a člověku zbývá jen čekat, nikdy neví, kdy to přijde. Kdy přijde o svého kamaráda, o svoje “dítě”, o svého parťáka na život a na smrt.
05. 05. Oslavil své 9. Narozeniny, držela jsem mu tlapičku a do ouška šeptala, že ho moc prosím, aby tu byl na Vivinky narozeniny. Našla v něm totiž kamaráda stejně jako já a měla ho moc ráda….
Ronník bojoval a její 2. Narozeniny 26. 05. oslavil s ní, už slabý, oddaný, ale byl tu s námi, bojoval jak mohl… Sice s námi celý den jen ležel, ale ještě si ochotně na fotku nechal nasadit narozeninovou čepičku… Byl vždycky takový dobrák a nechal si vše líbit… Já už ale cítila, že se bohužel blížíme ke konci… Nechtěl papat, ani jeho oblíbený dortík si už nedal…
27. 05. ráno byl jako proměněný, přiběhl si pro ňaminku s takovou energií a chutí, odpoledne si se mnou dal ještě pizzu (od diagnózy jsem mu totiž dopřávala vše, co si přál) a já si říkala, pane bože, snad se stal zázrak a nám přibude další společný čas… Večer si skočil ještě do postele…
28. 5. Ale přišel další bolestivý zlom… dopoledne bylo ještě jakžtakž v rámci možností, ale odpoledne mi někdo vrazil kudlu do zad, Ronník mě poprvé nepřišel po příchodu domů přivítat a to jsem věděla, že je zle… sotva se zmohl na pár kroků a když už, začal padat, byl už prostě bez energie… A já si slíbila, že to nenechám zajít daleko a nenechám to trápit… v ten moment jsem věděla, že musím udělat to nejhorší rozhodnutí, co lze udělat… bolelo mě srdce, nechtěla jsem být, snad jsem si to s ním chtěla i vyměnit… Seděla jsem u něj celou dobu, zkusila mu dát snad vše, ale nechtěl, nechtěl nic, jen oddaně ležel, spal, pak dostal vlny silného zadýchávání a v tomto duchu proběhla i celá noc…
29. 5. Celé ráno jsem si to moje rozhodnutí nechtěla připustit, dělala jsem jakoby nic, nevěřila jsem tomu… ale už nebyla jiná možnost, nechtěla jsem ho nechat trápit. Od rána ležel na jednom místě a jen na mě koukal a já na něj… bože, přes slzy nevidím… tak moc to bolí… přijela se s ním rozloučit celá rodina, protože jak říkám, on byl pan pes a každého si získal… Vivinka se s ním také naposledy rozloučila, pomazlila a šla spinkat, nechtěla jsem, aby nás u toho viděla a měla třeba někdy v hlavičce ten moment…
Potom jsem všechny poprosila, aby nám nechali čas jen pro nás, pro mě, manžela, Ronníka a Pinky… řekli jsme si toho ještě spoustu, spoustu věcí mu připomněli a za spoustu věcí jsme mu poděkovali… a taky jsme ho poprosili, ať se tam nahoře konečně pořádně nadlábne, proběhne a dává na nás zeshora pozor… hlavně na Vivinku…
Pak už přijela paní veterinářka a Ronnýsek nás 29. 5. 2026 ve 14:37 navždy opustil… celou dobu jsem ho držela za tlapinku, ležel ve svém milovaném pelíšku, na dece a s oblíbenou hračkou… šeptala jsem mu do ouška, že ho budeme vždycky všichni milovat, že na něj nikdy nezapomeneme a děkovala jsem mu za vše…
Nechtěla jsem, ale musela jsem, bylo to pro něj vysvobození, do dneška z toho nejsem venku a asi nikdy nebudu, bolí to šíleně moc a šíleně moc to ještě bolet bude… jsou momenty, kdy mě to totálně sejme a já jen bulím, hledám ho, všude ho vidím a chybí mi…
Pro Ronnečka jsme doma udělali takové menší pietní místečko, kde mu hoří svíčka, má tam fotečku, své 2 obojky, vodítko, deku na které byl do poslední chvíle, své oblíbené hračky a taky misku, ze které naposledy bumbal… Na toto místečko přijde ještě jeho urnička, vrátí se nám zase domů… a bude tu s námi…
Rozhodli jsme se pro zpopelnění, protože neznámo kam bych ho nemohla dát, udělat hrobeček také nemůžeme a proto nám toto přišlo jako nejlepší řešení… část penízků tedy půjde na uhrazení zpopelnění Ronnýska.
Všem dárcům bych chtěla z celého srdce poděkovat za to, že nám pomohli prodloužit Ronnýskovo život alespoň o 44 dní, užila jsem si každý jeden den navíc a děkovala Vám i bohu!🙏🏼🤍
Ať je mu zem lehká🕊️🥺🤍
Miluju tě, tvá panička 🕊️🤍
Ronny
05. 05. 2017–29. 05. 2026