Představení projektu
Dokumentární film etnologa Mnislava Zeleného – Atapany je příběhem nejen o přátelství mezi dvěma světy, ale také o pomíjivosti života. Jedinečný pohled do tradic Yawalapiti, lidu, který se nebojí bojovat o přežití své kultury a svého životního prostředí.
O FILMU
Tento časosběrný dokument sleduje vzájemné až neskutečné přátelství mezi Atapanou, českým etnologem a spisovatelem, a Yawalapiti, indiánským kmenem v brazilské Amazonii od počátku před 40 lety dodnes. Atapana se průběžně k nim vrací, do míst v džungli, která mu změnila život, do míst, která se mu stala druhým domovem. Své návraty k nim bere Atapana jako putování proti proudu času. Putování k dávnému přirozenému způsobu života v lůně Matky přírody. Putování k základním otázkám lidské existence, k zrcadlu posledních lidských otázek o životě a smrti odrážejících se ve velkých slavnostech kuarup, několikadenních pohřebních rituálech.
Díky jeho komentářům, vzpomínkám a osobním archívu z minulých cest a pobytů v Amazonii mezi indiány oblasti Alto Xingu se stáváme svědky skrytého příběhu tohoto věrného přátelství a společného života v džungli. Současně sledujeme i téměř tragický osud lidu Yawalapiti, boj o jejich přežití, kdy v čtyřicátých letech 20. století byl téměř vyhlazen. Expedice bratrů Villas Boas tehdy nalezla pouhých 17 přeživších Yawalapitiů zdecimovaných válkami a zavlečenými civilizačními epidemiemi spalniček, chřipky a neštovic. Atapana měl možnost osobně poznat nejen vůdce této expedice Orlanda Villas Boas, brazilského hrdinu, ale zejména některé z přeživších Yawalapiti jako Parú, Mapukayaka, Makuko, Yakao a s nimi prožívat jejich radosti a vzájemné přátelství jako člen jejich kmene. Starší žena Ayrika jej po čase adoptovala jako Atapana a jeho adoptivním otcem se stal šaman Guňitze.
Pilířem jejich záchrany byl po čtyřicet let náčelník Aritana, syn přeživšího Parú, legendární indiánský diplomat, který držel křehký mír multietnického Alto Xingu, vyjednávač, strážce tradic i učitel Atapany otevírající mu cestu k poznání jeho lidu, jejich života, jejich rituálů a k jejich moudrosti. Díky Aritanovi se stává i přítelem mocného šamana Takumy, který mimochodem předpověděl jeho příchod k Yawalapiti tři měsíce předem a jenž přináší do jeho života tajemnosti spirituální existence člověka. Dokonce jej zve jako prvního bělocha na pohřební rituál kuarup za svého bratra a nakonec jej povolává k sobě do učení na šamana. Atapana však odchází za svou rodinou, aby si jej však po několika letech svými vzpomínkami na něj na dálku vyvolal. Za další roky si nakonec duch zemřelého šamana Takumy Atapanu na dálku přivolal k poslednímu rozloučení při pohřebním rituálu kuarup v roce 2015.
V roce 2020 však Aritana náhle umírá na covid-19 jako místní symbol odporu proti ničení pralesa. Jeho smrt je koncem jedné éry, kdy domov Yawalapiti se z kdysi nekonečného pralesa stal jen ostrov zeleně obklopené plantážemi brazilských farmářů podporovaných některými politiky způsobující úmyslné požáry, kdy následně užívané pesticidy zabíjejí ryby a zvěř. Jeho nástupcem se stává syn Tapi, který pokračuje v boji svého otce. Bojuje i o záchranu kmenové duše, uchování duchovních tradic, slavností přechodových rituálů, uchování vlastní řeči yawalapiti, jenž je na vymření.
Awiri ruru však není jen filmem o kulturních ztrátách, kdy v kontrastu k hrozbám zachycuje intimní blízkosti jejich nakažlivé radosti jejich každodenního života, smysl pro komunitu, humor a především hlubokou spiritualitu ve spojení s Matkou přírodou. Už sám název filmu Awiri ruru (Vše dobré), často používané sousloví v jazyce yawalapiti hodnotící denní realitu, navozuje pozitivní náladu.
Atapana vyzdoben na pohřební oslavy kuarup
Hlavní část filmu je natočena v roce 2025 v poeticko-observačním stylu a navazuje na filmové a fotografické záběry z let 1989, 2015 a 2022. Hudba filmu vychází z hudby tradičních obřadních nástrojů, zpěvů a zvuků osady. Součástí doprovodného komentáře jsou útržky mytologie národů Alto Xingu, dokreslující jejich tradiční pohled rybářů na svět, ilustrovaný záběry každodenních aktivit, jako je stavba obydlí, práce na poli, příprava jídla, výroba oděvů, debaty mužů v Domě mužů.
Díky Atapanovi, členovi kmene, jsme získali jedinečný přístup k natáčení celého několikadenního cyklu pohřební slavnosti kuarup, loučení s dušemi zemřelých, největší původní slavnosti brazilské Amazonie, včetně posvátných momentů, které dosud zůstaly kamerám skryté. Diváka provedeme celou událostí, která ukazuje jejich jedinečný přístup ke smrti jako k transformaci. Sledujeme posvátné kácení stromů, z kterých se stanou posvátné špalky-kuarupy, mytologickými těly zesnulého. Jsme u toho, když šamani i s Atapanou přivolávají kouřem ryby do sítí a když muži-rybáři uskutečňují velký kolektivní rybolov, aby zajistili obživu pro stovky hostů. Zachytili jsme intimní okamžiky, kdy jsou tři špalky přeneseny do středu osady před Dům mužů, vymalovány geometrickými symboly, ozdobeny drahocenným peřím, péřovými čelenkami a jinými tradičními šperky zesnulých, a kdy pozůstalí lkají, pláčí a jsou nazí polévány vodou, aby z nich rituálně smyli smutek.
Vše vrcholí velkolepými několikadenními řadovými a kruhovými tanci, v kterých společně s náčelníkem Tapi tančí i Atapana, zpěvy dvou zpěváků s řehtačkami v rukou úpěnlivě žádající špalky, aby obživly a nastolily věčný život, rituálními zápasy huka-huka, které symbolicky uzavírají několikadenní truchlení a oslavující kontinuitu života a demonstrující jejich fyzickou sílu, jenž tak doplňuje sílu spirituální.
Film připomínající pomíjivost života, jakoby navazuje na naše dávné křesťanské a rádoby zapomínané memento mori, pamatuj na smrt. Byla to mravní zásada, která nás učila nikdy nezapomínat na svou pomíjivost. Právě indiánská neustále připomínající souvislost života se smrtí, kdy obojí jedno jest, tak kupodivu přivádí ke shodě naší křesťanskou víru s animistickou vírou mých přátel v Amazonii. Já věřím v obojí. Umírat je u mých amazonských přátel umění a my, kteří jsme od nich toto ponaučení dostali, jsme získali velký dar, kdy vůči životu i smrti se lze chovat důstojně a plout s úsměvem vstříc oné velké propasti.
Film zachycuje i neuvěřitelný historický skok. Záběry z roku 1956 ukazující Yawalapiti v jakési době kamenné, dnes mistrně používají internet a sociální sítě pro aktivity komunity a jako zbraň na obranu svého životního prostředí. Awiri ruru je tak jedním dechem loučením starého světa v osobě Atapany a Aritany a zároveň naléhavým pohledem na boj nové generace. Je to hlas umírajícího světa, který potřebuje být slyšen, který potřebujeme zaslechnout, abychom nedali zahynout pravdě a přirozenosti moudré Matky přírody, z které jsme vzešli i my, stejně tak jak Yawalapiti, tedy nedat šanci zahynout nám ni budoucím.
