Můj syn Adámek má 6 let a ve 3 letech mu byla diagnostikována epilepsie s vývojovým opožděním. První epileptické záchvaty se projevily již v roce a půl. Od 3 let jsou záchvaty pravidelné, a proto je na medikaci.
Později mu byla dodiagnostikována vývojová dysfázie a těžká mentální retardace. Sám není schopen sebeobsluhy, nenají se, je na plenách, neobleče se, není schopen dodržovat základní hygienu bez dopomoci. Často se straní kolektivu, je úzkostný a projevuje se často pláčem. V noci špatně spí, často se budí. Stále ještě nemluví ve větách. Jeho slovní zásoba je max. 10 slov. Často u něj dochází k úrazům z důvodu špatné koordinace těla. Jako rodiče nás trápí, že vypadá jako by neměl pud sebezáchovy se sníženým prahem bolesti. Náročné je jezdit kamkoliv na dovolenou, měnit jakékoliv prostředí, pokud situaci nezvládá pláče, nechce nikam jít.
Po hormonální léčbě, od které jsme čekali zlepšení zdravotního stavu, se naopak stav našeho syna rapidně zhoršil, záchvaty jsou častější a v celkovém vývoji jako by se posunuli zpátky. Spoustu dovedností se musí učit od začátku, ve školce je nezbytné, aby byl pod neustálým dozorem stejně, tak jako doma.
Naším cílem je u něj zmírnit četnost záchvatů, celkově se posunout ve vývoji a dále pracovat na rozvoji zvládání sociálních situací, se kterými je denně konfrontovaný. Důležité pro nás je, aby byl schopen začlenit se do kolektivu nejen dětí, ale i dospělých. Dále chceme, aby byl více samostatný a byl schopen větší sebeobsluhy.