Šestiletý Vojta má dětský autismus se středně těžkou až těžkou mentální retardací. Nedokáže udržet oční kontakt, používat běžnou řeč, nechápe spoustu pokynů. Nedokáže říct, že ho něco bolí… Právě delfinoterapie mu pomáhá udržet oční kontakt, být soustředěnější a vnímavější.
Vojtíkův příběh
Vojtíšek se narodil dne 17. 3. 2015 v brzkých ranních hodinách akutním císařským řezem. Tak šílený strach jako tenkrát jsem nikdy nezažila. Po dvou dnech jsem viděla prvně Vojtíška a namísto úsměvu mi bylo do pláče a srdce zabolelo, když jsem v tom inkubátoru viděla toho malého drobečka, těžce podvyživeného s hadičkami snad po celém těle. Nakonec jsem zjistila, že měl malý uzel na pupečníku, z půlky mi nefungovala placenta a měli jsme oba prý za pět dvanáct.
„Jestli porod zanechal nějaké následky se uvidí časem.“ To když mi řekli, tak mě to docela vyděsilo, jaké následky sakra? Postupem času jsem zjišťovala, že opravdu není něco v pořádku, Vojtík je moje druhé dítě, takže jsem měla srovnání. Absolutně neměl žádný oční kontakt, bolelo mě, že se na mě ani nepodívá. Navíc nějaké opakování po mě ho vůbec nezajímalo, zaujmout ho byl nadlidský výkon… Nakonec jsem po několikátém naznačení u doktorky, že se mi to nelíbí, dosáhla prvního vyšetření…no a pak se spustila lavina vyšetření.
Diagnostikovali mu dětský autismus se středně těžkou až těžkou mentální retardací. Dnes už to beru jak to je, asi to tak mělo z nějakého důvodu být. Zpočátku to bylo ovšem velmi obtížné, dlouho jsem se s tím vypořádávala, spoustu nocí probrečela, asi nemá smysl popisovat, co vše mě trápilo, to si jistě každý dovede představit. Staršího syna Jakuba to bolelo snad ještě víc a dýl, což mě mrzelo, protože jsem mu v tom nemohla moc pomoct, jen mu to usnadnit a snažit se, aby se s tím vyrovnal…s tím, že nebude Vojtíka učit hrát fotbal, navádět ho k lumpárnám, učit ho sprostá slova atp., dlouho totiž chtěl brášku…Manžel byl oporou nám oběma, ten to přijal jak to je bez mrknutí oka, mám vyjímečně silného muže.
Blíže o nemoci
Vojtíškova diagnóza je dětský autismus se středně těžkou až těžkou mentální retardací. To znamená, že nedokáže držet oční kontakt, používat běžnou řeč, nechápe spoustu, pro nás jednoduchých, pokynů. Nedokáže říct, že ho něco bolí, to poznám jen podle nálady a gest, někdy tipuju. Neřekne si, že má hlad, žízeň. Samozřejmě na všem neustále pracujeme a jsme v rukou odborníků. Je to běh na dlouhou trať. Je podstatné aby se dokázal soustředit, vnímat, mít oční kontakt a spoustu dalšího, v čemž právě pomáhá delfinoterapie…samozřejmě i hippoterapie, kam také chodíme, ale ty výsledky jsou nesrovnatelné.
