Vojtíkův příběh

Vojtíšek se narodil dne 17. 3. 2015 v brzkých ranních hodinách akutním císařským řezem. Tak šílený strach jako tenkrát jsem nikdy nezažila. Po dvou dnech jsem viděla prvně Vojtíška a namísto úsměvu mi bylo do pláče a srdce zabolelo, když jsem v tom inkubátoru viděla toho malého drobečka, těžce podvyživeného s hadičkami snad po celém těle. Nakonec jsem zjistila, že měl malý uzel na pupečníku, z půlky mi nefungovala placenta a měli jsme oba prý za pět dvanáct.

„Jestli porod zanechal nějaké následky se uvidí časem.“ To když mi řekli, tak mě to docela vyděsilo, jaké následky sakra? Postupem času jsem zjišťovala, že opravdu není něco v pořádku, Vojtík je moje druhé dítě, takže jsem měla srovnání. Absolutně neměl žádný oční kontakt, bolelo mě, že se na mě ani nepodívá. Navíc nějaké opakování po mě ho vůbec nezajímalo, zaujmout ho byl nadlidský výkon… Nakonec jsem po několikátém naznačení u doktorky, že se mi to nelíbí, dosáhla prvního vyšetření…no a pak se spustila lavina vyšetření.

Diagnostikovali mu dětský autismus se středně těžkou až těžkou mentální retardací. Dnes už to beru jak to je, asi to tak mělo z nějakého důvodu být. Zpočátku to bylo ovšem velmi obtížné, dlouho jsem se s tím vypořádávala, spoustu nocí probrečela, asi nemá smysl popisovat, co vše mě trápilo, to si jistě každý dovede představit. Staršího syna Jakuba to bolelo snad ještě víc a dýl, což mě mrzelo, protože jsem mu v tom nemohla moc pomoct, jen mu to usnadnit a snažit se, aby se s tím vyrovnal…s tím, že nebude Vojtíka učit hrát fotbal, navádět ho k lumpárnám, učit ho sprostá slova atp., dlouho totiž chtěl brášku…Manžel byl oporou nám oběma, ten to přijal jak to je bez mrknutí oka, mám vyjímečně silného muže.

Blíže o nemoci

Vojtíškova diagnóza je dětský autismus se středně těžkou až těžkou mentální retardací. To znamená, že nedokáže držet oční kontakt, používat běžnou řeč, nechápe spoustu, pro nás jednoduchých, pokynů. Nedokáže říct, že ho něco bolí, to poznám jen podle nálady a gest, někdy tipuju. Neřekne si, že má hlad, žízeň. Samozřejmě na všem neustále pracujeme a jsme v rukou odborníků. Je to běh na dlouhou trať. Je podstatné aby se dokázal soustředit, vnímat, mít oční kontakt a spoustu dalšího, v čemž právě pomáhá delfinoterapie…samozřejmě i hippoterapie, kam také chodíme, ale ty výsledky jsou nesrovnatelné.

Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?

Peníze ze sbírky budou použity na delfinoterapii v Turcku. Taky na letenky a ubytování pro celou naší rodinu.

Život je boj, tedy bojujeme. Bohužel nestačí jen vůle a síla, ale i finance. Většinu terapií stát nehradí, a že jich máme za sebou… Nejúčinnější je zatím delfinoterapie, tím myslím, že výsledky jsou vidět již v průběhu. Díky této terapii je soustředěnější, má lepší oční kontakt, je vnímavější, což je podstatné pro další učení se jako je sebeobsluha, aby postupem času dokázal říct co chce, bez toho aniž bych musela tipovat proč je Vojtík mrzutý. Samozřejmě, že bych ráda kdyby mluvil, ale to se neví, může komunikovat znakovkou, piktogrami.

Již jsme byli na delfinoterapii dvakrát, na loňskou jsme si půjčili a stále ji splácíme a nějakou dobu ještě budeme, a tak bych vás všechny chtěla požádat o pomoc…moc děkuji i jen za přečtení.