Pomoci můžete nejen příspěvkem, ale také sdílením nové sbírky dál. I díky tomu se může Stellinčin příběh dostat k dalším lidem a i to je pro nás obrovská pomoc.
Ahoj, jmenuji se Stellinka, celé těhotenství maminky probíhalo bez komplikací, na rodiče jsem se moc těšila. U porodu vypadalo také všechno v pořádku, ale bohužel opak byl pravdou. Z okamžiku, který pro nás měl být ten nejkrásnější v našich životech se stala noční můra. To, že všechno bylo do dne porodu v pořádku, bohužel nic neznamenalo.
Komu pomůžeme?
Po protahovaném porodu jsem nedýchala, musela jsem být resuscitována a prodýchnuta, poté jsem byla převezena do FNOL na dětskou JIP. Prodělala jsem těžkou porodní asfyxii (dušení z nedostatku kyslíku). Maminka s tatínkem mě viděli jen ve vteřině, když mě kolem nich odnášeli doktoři, v hlavě měli určitě tolik otázek a oči plné slz. V tu chvíli nepřicházeli žádné odpovědi, jen věděli, kam mě vezou, ale co bude nevěděl nikdo.
Tatínek odjel za sanitkou do Olomouce, maminku vzali na pokoj, kde zůstala sama, protože nám zaplatila nadstandard, aby jsme na sebe měli prostor a užívali si jedna druhé, bohužel nikoho nenapadlo, jak to celé dopadne.
Z Olomouce volal tatínek s panem doktorem, že je potřeba mě zchladit na 33 stupňů, aby mozek a ostatní orgány mohli regenerovat. Maminka vůbec nechápala, co se děje a proč nemůžu být s ní. Rodiče samozřejmě souhlasili. Celou noc nespala a ráno podepsala papíry, aby zamnou s tatínkem mohli přijet. Když přijeli, já ležela v „domečku“ a všude bylo plno hadiček. Rodiče se ptali, proč se to stalo zrovna jim a proč zrovna jejich holčičce. Ptají se na to doteď, ale věří, že jim to jednou povím. Po pár dnech mělo dojít k zahřívání, kdy už nebudu v umělém spánku, pár dní na to se dělala magnetická rezonance mozku.
Když pan doktor začal říkat výsledky magnetické rezonance, doufali, že špatně slyší, že tohle nejsou informace o jejich holčičce. Může mít do budoucna nějaké postižení, jsou tam velké změny na mozku. Nikdo Vám bohužel nemůže říct, jak se s tím popere, i když by jsme Vám rádi řekli, že Vaše holčička to zvládne. Maminka snad přestala i dýchat. Oba dva měli spoustu otázek, oči plné slz a nevěděli, co si s takovou informací počít. Říkali si, proč by jejich holčička, která ještě po cestě do porodnice byla zdravá měla mít v životě nějaké omezení, proč by třeba neměla chodit nebo běhat jako její vrstevníci.
Maminka na instagramu díky příběhu jiné holčičky objevila úžasnou paní Vallovou, která rodičům dává naději, že všechno bude dobrý. Ne hned, ale jednou ano. Ale jak se říká „nic není zadarmo" Vojtova metoda ano, ta je naštěstí na pojišťovnu, ale k tomu se bohužel váže spousta neurorehabilitací a různých terapií, které by Stellince byly tolik prospěšné, ale nehradí je pojišťovna. Neurorehabilitace, které je potřeba absolvovat 3–4× ročně se pohybují okolo 48 500,- na 3 týdny, ergoterapie vychází mezi 700 – 900/ hodinu lekce, kraniosakrální terapie okolo 450 –550,- / 45 minut a další přínosné terapie, kdy není v možnostech rodičů to zaplatit. Taky potřebuji nějaké pomůcky, které většinou jsou velmi finančně nákladné.
I když to rodiče dělají neradi, tak prosí o pomoc Vás, je jim líto na které straně stojí, ale jako každý rodič chtějí pro jejich dceru to nejlepší a to je to, abych jednou mohla chodit a běhat a žít život, který si zasloužím. Momentálně semnou maminka cvičí 4× denně vojtovu metodu každý den od narození, bohužel se z domu moc nehneme, protože je to časově náročné, ale všichni věříme, že jednou procestujeme svět. 
Po prvním roce života bychom rádi zapojili již zmiňované terapie a také plavání, je to skvělý způsob rehabilitace a moc to pomáhá. V téhle chvíli jsem motoricky hodně pozadu (cca na 4 měsíci), nepřispívá tomu ani epilepsie, která se mi rozjela po I. dávce očkování, co se týká nějaké diagnózy, samozřejmě si jich vyslechli za ten rok už nespočet, ale jak říká maminka od začátku „nejhorší diagnóza je papír”, pro rodiče a mé blízké není důležité, co o mně, kde píší, pro Nás všechny jsou nejdůležitější pokroky, ač jsou v mém případě malé, je tak moc důležité, že jsou. A vím, že všichni věří, že jednou jim vytřu zrak.
A my budeme rádi, když toho budete součástí a pomůžete nám za lepší budoucností.
Život na tomhle světě jsem si vybojovala, a s rodiči si myslíme, že si zasloužím žít život jako ostatní děti. Říkají, že nevadí, když to bude později, že životem budou kráčet mým tempem a udělají pro to maximum. Vím to, protože cítím s jakou láskou a péčí pro mě vše dělají.
