Komu pomůžeme?
Michaela Červenková – hodná, upřímná, milá, nekonfliktní, empatická, skromná, krásná, neobyčejná, chytrá žena.
Žena, která když i přes veškeré zdravotní potíže mohla, dorazila na naše koncerty a my doslova čerpali z jejího úsměvu a energie. Žena, která před pár dny oslavila 50. narozeniny. Smutný příběh paní Červenkové nám popsala její sestra Petra:
“Míša je žena, která žije skromným životem, ne vždy zrovna lehkým, avšak nic ji nikdy nesrazilo na kolena. Vždy usměvavá Míša se vylízala v devatenácti letech z těžké autonehody s trvalými následky, vykřesala se z nepovedených vztahů, v podstatě sama vychovala své děti (dvojčata Jeníčka a Mařenku, kterým bude 31. prosince krásných 18 let).
Míša si však nikdy nestěžovala, žila tak skromně. Ke štěstí jí stačily děti a toulání v přírodě. To je její veliká vášeň. Vzít své dva psíky, sluchátka na uši a jít půl dne někam za nosem, prohledávat tajemná místa, vnímat přírodu, poznávat cestou zajímavé lidi, poklábosit si. Prostě být stále v kontaktu s lidmi, sdělit názor, pochválit.
Pracovala dlouhou dobu s lidmi, starala se o umírající, pečovala o nemocné lidi. A takto skromně žila naše Míša den co den až do září minulého roku, kdy jsme si všimli změny jejího hlasu a výslovnosti.
Nejprve tomu nikdo nevěnoval větší pozornost, ale protože potíže
neustupovaly, navštívila Míša obvodního lékaře a tím se rozběhl kolotoč různých vyšetření, které k naší úlevě nic hrozného neprokázaly. Do Vánoc se Míše už mluvilo opět o trochu hůř, špatně se jí polykalo a my stále žili v tom, že je to jen nějaká přechodná banalita.Po novém roce tedy opět Míše začalo běhání po doktorech, až byla doporučena na neurologii do Plzně.Tam opět následovala různá vyšetření, která do jara postupně vedla k určení té nejhorší diagnózy ALS - amyotrofické laterální sklerózy.
Jak s tím žít? Jak se s tím srovnat? Copak to jde?
Nastane panika, ale když chcete ještě žít, jde to. A Míša je toho důkazem, přestože jí nemoc bere právě to, co pro ni znamenalo nejvíc. Nevzdala to, dál věřila, že to třeba bude něco jiného.Stále chodila na své oblíbené dlouhé procházky, vše dělala jako dřív, jen s velikým"broukem" v hlavě.
Ale nemoc pokračovala a Míša postupně přišla o schopnost mluvit. Pokud chce něco sdělit, píše na tabulku, pantomimou vyjadřuje vše potřebné.
Nemůže polykat, každé sousto a každé polknutí je pro ni obrovským úsilím a bojem. Snaží se dostat do sebe nějakou potravu a nemuset mít ještě PEG – to je označení pro umístění setu pro výživu přes stěnu břišní do žaludku.
Bohužel se začaly horšit i nohy a chůze. Míša se stále snaží ujít si svou vycházku, nyní už opravdu kratší a cítí, že síly ubývají.
Nemoc jí postupně bere to, co měla ráda. Bere jí důstojnost a vše, co jí nabíjelo každý den. Je nutné dodat, že Míša je tak statečná, šikovná a skvělá. Už těžce chodí, rty má celé bolavé od tekoucích slin, stále chce ale zvládat vše, dokud jí síly stačí. Má však strach z toho, co ji čeká. Tato nemoc je neléčitelná, prognóza nejistá a Miška to ví. Ale nestěžuje si. Nikdy.”
Na co konkrétně budou peníze z této sbírky použity?
Vystupující umělci se vzdali nároku na honorář a pokrytí nákladů spojených s organizací živého vysílání je řešeno mimo tuto sbírku.
100% vybraných peněz tedy CMMB poukáže na transparentní účet paní Červenkové.
Slovy sestry Petry:
“Míša žije sama s dětmi v domě, kde jsou schody, vše je ve špatném stavu, všude jsou bariéry. Proto by penízky od skvělých lidí byly použity především na rekonstrukci tohoto domu. Bylo by pro ni vytvořeno takové zázemí, aby mohla být stále doma, s dětmi, se svými psíky, ve svém prostředí. Míša přemýšlí i o koupi elektrického invalidního vozíku, protože ona je člověk, který musí do přírody, na vzduch, dokud to jen půjde. Každá koruna půjde správným směrem,
nevyléčí Míšu, ale zpříjemní jí život, který chce ještě mít a chce ho žít každým dnem.”
Vážíme si všech, kteří se rozhodli pomoci.
Jste to samozřejmě vy, naši fanoušci, jste to vy, diváci, a jste to vy, kteří přispíváte. Děkujeme!
