Elišce je šest let a brzy ji čeká nástup do základní školy. Vzhledem k jejímu velkému zrakovému i mentálnímu hendikepu bychom jí chtěli dopřát terapii v oblasti smyslového vnímání, která by jí umožnila maximálně využít její potenciál, a pomohla i s celkovou socializací v jejím budoucím životě. Od terapie očekáváme celkové zlepšení kognitivních funkcí, rozvoj komunikace při navazování sociálních kontaktů, zlepšení samostatnosti i celkové sebeobsluhy a pomoc při zvládání náročných situací souvisejícím se zapojením do kolektivu.
Eliščin příběh
Eliška se narodila jako zdravé miminko. Prospívala a vyvíjela se, jak se dítě vyvíjet má. Do šestého měsíce života. Pak ale Elišku zasáhl vir, který se u statisíců jiných lidí může jevit jako běžná chřipka, jí však zasáhl srdce a nám všem obrátil život naruby. Přestože podstupovala pravidelné prohlídky, lékařka nemoc neodhalila.
Eliška se usmívala čím dál míň, přestala pást koníčky už se ani nepokoušela otáčet, kojila se minimálně a tuhou stravu nepřijímala vůbec. Přes počáteční komentáře lékařky, že Elišku nejspíš trápí zoubky, ji nakonec na naše naléhání objednala na gastro vyšetření v nemocnici. Štěstí v neštěstí bylo, že v nemocnici zrovna sloužil zkušený dětský kardiolog, který odhalil, že Elišce akutně selhává srdce a hned následující den byla Eliška převezena do dětského kardio centra pražské Motolské nemocnice – doslova za vteřinu 12.
Eliščino srdce již bylo tak velké, že jí zkolabovala levá plíce a po následující měsíc Eli bojovala na ventilátoru. Poškození srdíčka již bylo významné a Eliška tak byla zařazena na transplantační listinu. Ale zázraky se dějí. Přes nepříznivé prognózy nakonec srdce začalo reagovat na kombinace podávaných léků a postupně se zlepšilo do té míry, že jsme si Elišku mohli odvést zpět domů. Musela brát velké dávky léků a v devíti měsících se znovu učila pohybovat.
