Pomozme babičce Zoie, která se stará o vnoučata

Jmenuji se Zoia, a jsem z ukrajinského města Sumy. Mám milovanou dceru a dvě vnoučata. 

Před začátkem války jsme neměli žádné větší problémy, žili jsme jako normální lidé.  Sice z práce do práce, ale všichni členové mé rodiny byli zdraví a šťastní. Všechno se změnilo s ruskou invazí. Sumy leží jen pár kilometrů od hranice s Ruskem. Brzo nebylo v obchodech jídlo, protože ho lidé v panice vybrali do zásob. Mému zeti, který před válkou pracoval v továrně, přestali vyplácet peníze. Protože už téměř nezbývaly, rozhodla jsem se v roce 2023 pro zoufalý krok. Odjet do Čech, abych odsud uživila naši rodinu.

Dobří lidé v Čechách mi pomohli najít práci. Začala jsem pracovat a posílat peníze rodině. Vše se trochu zlepšilo, ale dál jsem si dělala velké starosti, protože doma každý den docházelo k výbuchům. Všechno to pokračovalo až do dne, kdy jsem se dozvěděla, že raketa zasáhla továrnu, kde pracoval můj zeť. Hned po výbuchu byl předvolán na Vojenský komisariát a prohlášen za zcela zdravého. Potom se ale probudil a uvědomil si, že mu prsty na levé ruce nefungují a levá strana obličeje je nakřivo. Dcera ho okamžitě vzala k lékaři, kde se ukázalo, že utrpěl dvě mozkové mrtvice. Nyní potřebuje každých šest měsíců léčbu a denně bere léky, které mu pomáhají přežít. Nebýt války, děti by měly zdravého otce.

Tím komplikace v naší rodině bohužel neskončily. V prosinci si moje dcera poranila koleno a byly jí diagnostikovány natržené vazy, poškození menisku a osteoartritida obou kolen.

Kvůli nemocným rodičům musela vnoučata během ostřelování zůstat doma, protože nemohli do úkrytu. Bomby na Sumy padají stále. Moje vnučka jako zázrakem nebyla ve škole v den, kdy na ni dopadly rakety. Mnoho lidí tam už zemřelo, včetně těch, kteří na Květnou neděli šli do kostela. 

Situace ve městě se zhoršovala, a tak jsem se opět rozhodla pro zoufalý krok – vzít děti k sobě. Dcera nemohla opustit svého manžela, protože potřeboval pomoc a ona ho z lásky nechce nechat samotného.

Od května jsme s vnoučaty v České republice. I tady se našli dobří lidé, kteří pomohli s dokumenty, školou a mnoha dalšími věcmi. Jsme jim velmi vděční a žasneme nad tím, jak velká srdce mohou lidé mít k úplně cizím lidem. 

Sbírka je určena na:

• na základní životní potřeby vnoučat, která Zoja nyní vychovává v České republice, školní pomůcky, vybavení do bytu, oblečení
• léky, zdravotní pomůcky a rehabilitace pro zetě paní Zoji, který je na Ukrajině a po výbuchu a prodělaných mrtvicích ztratil částečně hybnost v levé ruce, nemůže hýbat prsty
• na nehrazenou rehabilitaci kolenou dcery, která je po operačním zákroku dosud na Ukrajině