Ewiczka, dvouletá holčička, je velmi šťastné a veselé dítko. O jejím onemocnění jsme se dozvěděli v průběhu těhotenství, kdy mi na ultrazvuku oznámili zkroucení chodidel (“pes equinovarus” – neboli jinak řečeno “koňská noha”). Nebylo známo, zda nebude mít i další onemocnění (zmíněna byla i mentální retardace). Když se Ewiczka narodila, měla zkroucené nožičky, hrubou deformitu hlavičky a levou ručičku skoro nepohyblivou vytočenou do vnější strany. Po prvních dnech, kdy lékaři malou častěji prohlíželi, mi oznámili také oboustrannou luxaci kyčlí (úplné vykloubení), deformitu v kolenou a lehkou hypotonii. Pátý den po porodu započala léčba vady pes equinovarus a Ewiczka dostala své první sádry. Každý týden jsme jezdili na přesádrování a nožičky se postupně vyrovnávaly. Po několika sádrách podstoupila první operační zákrok – tenotomii, což je protnutí a prodloužení achilovek. Po zahojení jsme dostali polohovací dlahy a byli jsme následně přijati na distrakční režim – zakloubení kyčlí. Bohužel byl distrakční režim bezúspěšný a tak nás čeká další operační zákrok obou kyčlí. Zatím není také známo, zda nebude nutno zasáhnout i v kolenou. Mezitím proběhla různá vyšetření a opět další operace prodloužení achilovek a dorsální uvolnění chodidel, kdy museli dcerce zpevnit dráty obě chodidla. Po sundání sádrové fixace při rehabilitaci kotníky nevydržely a oba se zlomily. Naštěstí se oba zahojili bez komplikací. Jen levá noha se nám momentálně trochu zhoršila (došlo k recidivě achilovky). Musíme proto intenzivněji rehabilitovat a protahovat. Na plánovanou operaci kyčlí se stále čeká, dokud nezesílí více v nohách. Lékař řekl, že se bude jednat o velmi složitý zákrok a Ewiczka na něj musí být celkově připravená. Prozatím je stále slabá a sama nechodí, momentálně chodí pouze s oporou nebo s přidržováním se kolem nábytku, jinak se pohybuje třeba na bříšku s přitahováním se o ručičky, nebo se posouvá po zadečku (prdelkuje 🙂 ). Procvičujeme chůzi v prostoru, protahujeme achilovky, každý týden dojíždíme na fyzioterapii, vodoléčbu, děláme také různé jiné cviky pro posílení svalů a cvičíme motoriku. Vše se snažíme dělat víceméně formou hry, aby to bylo dcerce příjemnější a necítila se k něčemu nucena. Pokroky v pohybu a motorice jsou pomalejší, ale věříme, že dosáhneme vysněného cíle a z celého srdce dcerku podporujeme.
