Představení sbírky

Milý dárcové, já jsem Káťa, taky nemám nic moc zážitky z dětství, ale má sbírka patří už mému miláčkovi Maxovi a tomu se pojďme věnovat. Začalo to tak, že jsem Maxe převzala od holky, která se ho prostě vzdala. Takže jsem se rozhodla, že mu dám nový domov a budu se o něj starat já. S Maxíkem jsme spolu už tři měsíce. Od začátku ho pozoruji a chodím na různé kontroly, co je vše potřeba pro něj udělat, ale bohužel moje životní situace mi nedovoluje si vše dovolit a já neočekávala, že toho bude nakonec tolik. Proto jsem se rozhodla, založit pro něj tuto sbírku a požádat Vás lidi o Vaší pomoc. 

Zpráva od mé sousedky.

Nejlepší je pes. 

Maxe jsem poprvé uviděla na humanitárním hotelu Amadeus, který byl v době kovidu provozován charitativní organizací Jako doma. V tu dobu se o Maxe staraly dvě kamarádky, které ho měly téměř 6 let. Jedna z nich se zahy odstěhovala do sociálního bytu a Maxík zůstal na hotelu. Ta druhá začala chodit do práce, a Maxe venčil a krmil každý, kdo měl čas, včetně sociálních pracovnic. Situace už byla neúnosná, takže pracující žena odvezla psa do bytu své kamarádky, aby se o něj starala, když ho stejně přinesla. Za 3 týdny byl Max zpátky na hotelu. Údajně byl v bytě pořád sám, protože původní paníčka měla velké zdravotní problémy. Chudák Max mi připadal stále smutnější. Sice vrtěl ocáskem, ale jeho oči byly plné smutku. Když na hotel přišla mladší žena s velkým nadšením se ho ujala., Myslela jsem si, že je vše na dobré cestě. Bohužel její nadšení opadlo krátce poté, co jsme se přestěhovali na další humanitární hotel. Její zájmy ji nutily, aby Maxe nechávala samotného na hotelu i 10 dnů, a opět se o psa musel starat někdo jiný. V té době byl už Max úplně apatický. Nikdo mu sice vědomě neubližoval, ale nikdo si neuvedomil, jak na něho působí nové prostředí a nestabilita. Do toho všeho zmatku a chaosu se konečně objevilo světlo na konci tunelu. Na hotel byla přijata slečna Kateřina, a ze setkání s Maxem byla láska na první pohled. Konečně se Maxík začal cítit milovaný a chtěný. Katka se o něj stará opravdu vzorně. Navštěvuje s ním veterináře, chodí s ním na dlouhé procházky, ale především mu věnuje lásku a pozornost. Když byli u mne naposledy na návštěvě, zase jsem uviděla tu jiskřičku v jeho jindy tak smutných očích. A v podstatě, když už se překonala spousta překážek, přišla z veterináře ta špatná zpráva, že Max musí na operaci, která absolutně není ve finančních možnostech Katky. Rozloučím se s vámi větou svého kamaráda, který je 6 let šťastným majitelem feny argentinské dogy: „Nejlepší je pes, protože jen on tě miluje naprosto bezvýhradně. Od tebe chce jen najíst, misku vody, procházku a trochu tvé pozornosti. A ty jeho paniček nebo panička za to dostaneš mnohonásobně více než když mu můžeš dát ty jemu.“ Na závěr vás, milí přátelé a milovníci čtyřnohých parťáků, prosím přispějte na Maxíkovu operaci, třeba jen malým obnosem, aby mohl Maxík s Katkou mít šťastné Vánoce. Mnohokrát děkuji, přítelkyně všech zvířat a sousedka Katky a Maxe, Alena