Srdečně zdravím všechny které zaujme náš životní příběh.
Pracuji jako terénní pečovatelka v Oblastní charitě. S dětmi Nellinkou 11 a Tobiášem 13 let žijeme v menším městečku v malém bytě. V únoru nás navždy opustil jejich milovaný tatínek, bylo mu 49 let. Mirek nezkazil žádnou legraci, miloval své děti, život i svou práci na střechách pod oblaky. Každému ochotně pomohl a rád poseděl u dobré kávy.
Zoufalá a nekonečná snaha o jeho oživení už mi nikdy nevymizí z duše. Zdálo se, že se začíná vzpamatovávat, po zdlouhavé rehabilitaci úrazu, způsobeného pádem ze střechy. Teď ho zradilo srdce. Uvařili jsme společně večeři, stihli jsme ji sníst, ale v zouflém a beznadějném boji o život jsme se nestihli rozloučit.
Zůstala jsem sama s dětmi, přála bych jim ještě pár let bezstarostného dětství. A psem, manželovým mazlíčkem Bertíkem, který potřebuje v nejbližší době podstoupit nezbytnou operaci.
Nellinka má od narození diagnostikovanou oboustrannou hluchotu ve čtyřech letech jí byl jednostranně voperován kochleární implantát, na druhém uchu má naslouchadlo. Dceřin hendikep je navíc kombinován s vadou řeči a vyžaduje rehabilitaci spojenou s návštěvami odborných poraden do kterých je nutné od nás dojíždět do Pardubic a Hradce Králové. Tam také bude muset přestoupit na druhý stupeň ZŠ, tato škola je zaměřena na její handicap. Je to časově i finančně velmi náročné. Navíc se objevily další Nellinčiny neurologické potíže, které nejsou dořešeny.
Aby toho nebylo málo, přišli jsme o ohřev vody, teče jenom studená. Topení jsme zajišťovali pouze dřevem, samotěžbou což už v budoucnu nebude možné, sama to nezvládnu. Sled nepříznivých událostí se ještě rozrostl o nepojízdné auto, které nezbytně potřebujeme k dopravě dcery do školy (navštěvuje malotřídku mimo město), poraden a práce.
