Představení sbírky
Ahoj,
jmenuji se Rozárka, ale můj dvounožec Jura mi spíš říká Rózinko, Rózuško, Rózidlo, a nebo taky Ďábliku. Od té doby, co mě (ten dvounožec) odvedl z útulku do nového domova, už spolu žijeme celých 11 let. Celkem budu mít za nějaký měsíc 12 roků. Protože jeden z mých rodičů byl Německý Ovčák, mládí uteklo jak voda. Se stárnutím přišly první bolesti kloubů, zánět tíhového váčku, útlak bederních nervů, a aby toho nebylo málo, taky nádory mléčných žláz.
S Jurem se ze všech sil snažíme nade vším vyzrát, ale jsme prostě chudí, tak si ne všechno můžeme dovolit. Přesto, díky druhé brigádě navíc, už mi Jura dokázal od prosince do dneška ušetřit na operaci nádorů nějakých jedenáct tisícovek. Pak jsme si ale povídali a přišli jsme na to, že takhle to nejde dál, že přece potřebujeme ufinancovat i léčbu po operaci a ukočírovat i další moje problémy. Těch bude asi už jen přibývat.
No, zkrátka, můj Jura pochopil, že sami to nezvládnem. Že dvě práce a pomalé šetření nic nevyřeší. Že v nedostatku času ani nemůžeme být spolu. Tak jsme začali přemýšlet, co dál. Narazili jsme na lidi se srdcem, kteří nám poradili Donio. Rozhodli jsme se to zkusit- a hurá, jsme teď tady. Kdo se nikdy nepokusil, nikdy nemohl zvítězit!
Jura tedy prosí o jakýkoli dar.
Komu pomůžeme?
Rózince. Psí dámě, která je chytřejší než mnoho lidí, citlivá, jemná a dobrosrdečná k dětem a slabším. Drsňačce, která pro kousnutí nechodila daleko, když z někoho vycítila zlo. Bláznivé Rózince, co bez her a blbnutí ztrácí smysl života. Čtyřnohé babičce, co by si ráda hrála víc, ale už ji to bolí a unavuje. Ráda by ještě někdy zaháněla podezřelé jedince, ale už se na to necítí.
ALE: I stáří přece můžeme v rámci možností prožít kvalitně…
