Ačkoliv je Adámek značně indisponován svým postižením, tak je to až moc živý a veselý chlapeček, který nepokazí žádnou srandu. Miluje procházky venku, miluje zvířátka, rád poslouchá a když mu tělo dovolí, tak i kouká na pohádky. A taky má moc rád svého mladšího brášku Tobíka, se kterým se také často zasměje.
Když to jde, tak tráví Adámek každou neděli u babičky a dědy, kde bývá moc rád a vždy si to spolu užijou. Adámkovým největším nepřítelem je jeho asymetrický růst, kdy ke dnešnímu dni měří 133 cm, roste poměrně rychle, stávající vozíček už mu bohužel nevyhovuje, nedokáže ho udržet ve správné pozici a tak je tam Adámek dost pokroucený a vzhledem k jeho slabému tělíčku a skolióze už není pro něj vhodný. Vyzkoušel letos 4 zdravotní kočárky, až jsme konečně našli ten pravý, který mu vyhovuje a ještě s nim dlouho poroste, ale není bohužel nijak hrazen státem ani zdravotní pojišťovnou. Teď ani kvůli tomu vozíčku nechodime moc ven, jelikož musím každou chvíli zastavit a Adámka odpoutat, znovu usadit, aby seděl, tak jak má a věřím, že i Áďu to obtěžuje, dává najevo nespokojenost. Nebudu lhát, dost nás to omezuje, vzhledem k Áďovému zdravému bráškovi Tobiáškovi, který by rád běhal po venku, ale není to vždy snadné, když je Adámek ve vozíčku nervózní a zaklání se v něm a bývá pak i dušný.
Loni se nám přihodila velmi nešťastná událost, kdy jsem přišla k Adámkovi a on byl bez známek života, podařilo se nám ho resuscitovat, ale od té doby se dost zhoršil a často má právě stavy dušnosti, i když se směje, tak začne lapat po dechu a modrat, to se bohužel stává i ve vozíku, když se v něm pokroutí, začne špatně dýchat…
