Kdo jsem
Ahoj, zdravím Vás, dovolte mi, abych se představil. Jmenuji se Lucky, Štístko a v dubnu mi budou dva roky. Do vínku jsem dostal nesmírnou energii, vytrvalost, chytrost, hravost, kamarádskou povahu a vděčnost.
Jak jsem zmínil, jsem mladý a mám moc energie na to, aby mi stačilo obejít ulici – tam se pes ani nic nového nedočmuchá. Tak je třeba propátrat širší okolí a pravidelně přečůrávat značky ostatních psích výletníků…
A tady se vlastně dostáváme k tomu, proč Vám sem, tlapou mého páníčka, píšu.
Co se mi stalo
Vloni, na začátku prosince, mě začala bolet pravá přední tlapka, v zápěstí. Prvně jsem si myslel, že jsem při dovádění někde špatně šlápnul a mám to jen namožené. Po týdnu jsem začal trochu víc kulhat a dostal jsem od paní doktorky léky na bolest. Asi po dalším týdnu bolest úplně neustoupila, a tak jsem posadil páníčka do auta a raději se nechal odvézt na jakýsi rentgen, aby se vyloučila třeba naštípnutá kůstka v kloubu. To bylo 23. 12. 2024, chtěl jsem být na svátky a rozbalování dárků fit. Rentgen si nepamatuju, prospal jsem ho. Ale prý jsem měl v kosti nějaký nádor. Hodně jsme jezdili po doktorech. Udělali mi CT celého těla, jestli tam nemám další nádory. A nemám. Ale jakási biopsie potvrdila, že mám v tlapce osteosarkom. A pak mě na dalším vyšetření u doktora zase uspali a já se probudil pozdě v noci, celé tělo mě bolelo a pálilo, a když jsem šel přivítat páníčky, kteří si mě přijeli vyzvednout, zjistil jsem, že mám nohu asi přivázanou k hrudníku, že na ni nemůžu šlápnout. Bolest pomalinku odcházela a já si uvědomil, že nohu nemám schovanou pod obvazy, ale že ji prostě nemám. To byla trochu zrada, na pár dní mi to zkazilo náladu, ale nakonec jsem zjistil, že si dokážu poradit i na třech nohách. Zprvu, i přes bolest, to nebylo tak jednoduché, ale teď, zhruba po dvou měsících po operaci, zase skáču, běhám, hlídám a hraju si jako dřív – a to jsem nedávno prodělal třetí ze čtyř plánovaných chemoterapií.
Promiňte mi moji vypravěčskou zdlouhavost, ale myslím, že se patří Vám celý příběh převyprávět. Nabídnout něco za pomoc, o kterou se chystám Vás požádat. Chtěl bych svým páníčkům i do budoucna dělat radost sbíráním mých bobků do recyklovatelných pytlíků, které na dlouhých procházkách dokážu i třikrát vytvořit. Chtěl bych jim nosit míček a talíře a plyšáky, aby se o ně přetahovali a házeli mi je. Chtěl bych běhat podél plotu a dávat vědět širokému okolí na vědomí, že se někdo pohybuje u mého domova (hlavně v noci)…
Zatím jsem mladý, ale vzhledem k mé hyperaktivitě hrozí, že se přední tlapka, zápěstí, brzy unaví. Páníčkům poradila jakási paní doktorka, fyzioterapeutka, že by mi pomohla ortéza na zápěstí přední nohy. Jsem prý moc neposedný, mladý, a ta pirátská noha (protéza) by mi mohla být na překážku. Zatímco ortéza je lehká, zpevnila by došlap a ulevila karpálním tunelům a já bych mohl skotačit bez přetěžování zápěstí.
Páníčkové mě už jako malého pojistili – proti úrazu, nemoci, nebo kdybych třeba něco rozbil, pokousal pošťáka. Já do práce nechodím, tak to pojištění mělo posloužit na mé výdaje, kdyby bylo třeba – a třeba bohužel bylo. Pojistka moc pomohla, ale prý pokryla méně než polovinu ze sto tisíc korun nákladů na mou léčbu, a na tu ortézu páníčkům nezbývá.
