Představení sbírky
Natálce je teprve pět let. Den před svými narozeninami přišla o milovaného tatínka, který statečně bojoval s rakovinou. Její maminka Terezka zůstala sama – bez partnera, bez opory, ale s obrovskou zodpovědností postarat se o dcerku a zajistit jí bezpečný domov.
Pomozme jim společně tuto těžkou životní zkoušku zvládnout.
Komu pomůžeme?
V malé vesnici na západočeském pohraničí žila šťastná rodina – tatínek Libor, maminka Terezka a jejich malá dcerka Natálka. Společně trávili každý den – jezdili na výlety, chodili na procházky, pořádali přespávačky s Natálčinou nejlepší kamarádkou a každý večer nechybělo čtení pohádek před spaním. Rodina žila v láskyplném a radostném prostředí, plném blízkosti a porozumění.
Natálka byla tatínkovou princeznou. Miloval ji, chránil ji a udělal by pro ni cokoliv, jen aby byla šťastná. Ona mu svou lásku vracela, s pýchou o něm vyprávěla ve školce a nikdy nezapomněla říct: „Mám vás ráda, dávejte na sebe pozor.“
Tento krásný a bezstarostný život však narušila zákeřná nemoc – rakovina, která si vybrala právě tatínka Libora. Zpočátku rodina doufala, že dobro zvítězí nad zlem, ale realita byla krutá. Čekaly je těžké chvíle – vyšetření, diagnóza, náročná léčba… Finanční situace se začala hroutit, Libor nemohl pracovat a jeho stav vyžadoval celodenní péči od Terezky. Úspory mizely před očima – nájem, školka, jídlo, cesty do nemocnice, speciální výživa, doplatky na léky a zdravotní pomůcky. Libor neměl životní pojistku, která by rodině v této situaci pomohla.
Naštěstí se objevila velká lidská solidarita – přátelé a sousedé pomáhali, jak jen mohli. Někdo přinesl nákup, jiný daroval oblečení či hračky pro Natálku, někdo zajistil odvoz do nemocnice nebo zapůjčil auto na každodenní dojíždění. Společně bojovali a věřili, že se zlé časy podaří překonat.
Jenže 4. září 2025 musel Libora v kritickém stavu transportovat vrtulník do nemocnice a v noci ze 4. na 5. září svůj statečný boj navzdory veškeré snaze prohrál. Den před pátými narozeninami své dcerky.
Odešel tatínek, partner, přítel. Zůstaly po něm vzpomínky, prázdné místo a nekonečný zármutek.
