Představení sbírky
Prosíme o pomoc s obrovskou finanční zátěží, kterou stála záchrana života mojí roztomilé Mišky, křížence yorkshirka. Když jsme byly na houbách v lese, přepadli ji dva vlčáci. Oba ji kousali do břicha a zad, drželi ji v tlamě jako kořist, a já jsem se ji snažila bránit. Jednomu z těch vlčáků jsem dokonce lehla na tělo a držela ho za zuby.
Komu pomůžeme?
Pomůžete mi opravdu strašně moc, jelikož jsem na vše sama, protože se nám po Covidu-19 rozpadla rodina. Teď mám jenom ji, tuhle věrnou a něžnou duši. Na tomhle světě mám jediné štěstí – tuhle malou, věrnou fenku Mišku, která utrpěla velká zranění na celém těle. Měla také vytržená střeva z dutiny břišní, když ji dva vlčáci rozkousali velkou část těla kolem páteře na zádech a na břiše. V podstatě ji rozžvýkali, odtrhli jí kůži od masa a rozkousli břicho ve slabinách, kde ji vyhřezly ven střeva. Tříhodinová operace i veškerá léčba byly obrovsky drahé.
Její ohromné štěstí bylo v tom, že úplně ven z těla se dostala jen malá část střev a větší část střev, kterou vlčáci vytrhli z dutiny břišní, vypadla do té podkožní kapsy, která vznikla otržením kůže od těla, jinak by na místě zemřela.
Po tom, co se nám to stalo, jsem ještě několik dní před spaním strachy kňučela. Nedokážu teď jít s ní ven na vodítku, strašně se bojím. Ještě stále nemáme ty hluboké rány zacelené.
Lékaři spolu se mnou hodně bojovali o její život celé tři týdny. Musela dokonce dostat transfuzi krve od švýcarského ovčáka. Teď je to můj malý ovčáček.
Dvakrát denně jsem jí v těch prvních, nejhorších dnech jezdila zpívat Mravenčí ukolébavku. Je to malý zázrak a moje největší štěstí v životě.
Měsíc poté, co se to stalo, mi ve čtvrtek 5. 12. ředitelka odboru v práci oznámila, že zruší moje místo k 1. 1. 2025. I když jsem svou práci vykonávala samostatně a velmi dobře a jsem kvalitní analytik, je to další rána, kterou už nedokážu zvládnout bez pomoci.
