Záchrana života roztomilé Mišky

Hezký poslední den v roce, 

posíláme velké díky a ještě něco hezkého k tomu…

Co to je? To se dozvíte na konci našeho videa s přáním do nového roku 2025. 

Prosíme podívejte se na to video, tady je:

https://www.facebook.com/share/v/nQpinsYbhFgfVYDv/

Jste všichni úžasní a v našem utrpení jste pro nás strašně moc udělali, hlavně jste nám dodali sílu se tomu hroznému neštěstí nepoddat a pomohli jste nám bojovat o život a zdraví a dodali jste nám pozitivní energii tím vším projít, bez toho bych to opravdu upřímně nezvládla.

Tolik jsem pochybovala, bylo to tak strašně těžké věřit, že Miška přežije, byla 22 dní na hranici života a smrti. Pro mě bylo strašně těžké věřit, že bude žít, když jsem viděla ty obrovské odhalené hnijící rány na vyzáblém tělíčku. Nedokázala bych to, když by mi přátelé nedodávali sílu a nepovzbuzovali mě. Moc si Vás všech vážím. 

Děkujeme Miška a Hela ❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️❤️

Všechny Vaše finanční příspěvky a vkazy, všechny Miška dobře zná a moc jí povzbuzují, Miška je mnohem klidnější a také se už tak moc nebojí bolesti, je míň vyděšená. 

Můžete Mišku líp poznat na těchto dvou videích, je to tak vnímavá fenka, roztomilost sama, bez ní by bylo strašně smutno na světě:

https://www.facebook.com/share/v/n4×SvNMo6PAv913Z/

https://www.facebook.com/share/v/m5aWp4ULjXvRCKxC/

Dnes se Miška nebála přitulit, poprvé po tom, co se jí to stalo. To násilí a bolest bylo tak strašné pro tak malého pejska, bylo to jakoby člověka trhali dva žraloci 🦈. Taková obrovská přesila a ten strach v tělíčku ještě zůstává. Bojí se v situacích, kdy se nic neděje. Ale dnes ráno je klidnější, leží na posteli vedle mě a tiše oddychuje. Mám z toho velkou radost. 

Čtu nyní knihu o „šoa“, která se jmenuje Střepy života, je o židovském chlapci mučeném v 10 koncentračních táborech po dobu 6 let, o Steve Rossovi, tedy o Szmulkovi Rizentalovi z polské Lodže. Jsem teprve na začátku knihy a hned mě zaujala svou upřímností. Steve v první kapitole říká, jak rád by na to vše strašné zapomněl. A nikdy za celý život se mu to nepodaří. Také bychom chtěly s Miškou zapomenout. 

V úvodu knihy je napsáno, že každý malý projev lásky může přinést velkou naději a obrodu. Szmulkovi tuhle pozitivní sílu přineslo pouze malé objetí, laskavá slova a jídlo od amerického vojáka při osvobození Dachau v roce 1945.

Stejně to cítím nyní i já, když mi pomáháte, každý finanční dar má nesmírnou sílu, mění naše děsivé utrpení v pozitivní pocity, že někomu na nás záleží, že někdo se stará o to, aby se nám ulevilo. Je to cítit tak moc, že to vnímá i Miška, proto se už mnohem méně bojí.

Bylo to tak strašné, ani nacisti netrhali své oběti za pomoci dvou vlčáků, ani oni nesnesli takové násilí, a my dvě jsme to bohužel musely prožít. Útok dvou vlčáků, to je pro mě nepochopitelné a děsí mě to i dál…

Moc Vám všem děkujeme za každý Váš laskavý čin, moc nám to pomáhá finančně a hlavně psychicky. Díky tomu se vedle velké bolesti začal objevovat i pěkný pocit sounáležitosti, a chceme o to víc dál žít, a pokusit se obnovit svou sílu a zdraví, které utrpělo opravdu hodně takovým děsivým útokem. Kéž by se to nikdy nestalo, chtěla bych na to jednou zapomenout.

Dokud projevujeme lásku k sobě navzájem, můžeme zmírnit tu destruktivní a hypnotickou moc utrpení a smrti, která nás všechny ohrožuje.

Ještě jednou děkujeme, že jste blízko a máte chuť pomáhat laskavým činem. Miška Vás všechny miluje. ❤️❤️❤️

Děkujeme moc za Vaši dobrotu, laskavost, dobří lidé.  Taky děkujeme za vzkazy s povzbuzením, všechny je Mišce čtu, a vždy to soustředěná poslouchá, děkujeme za vzkaz od Zdeňky K., že se jedná o noční můru. Přesně tak jsme to cítily. 

Dnes jsem přidala nějaké fotky ran, jak vypadaly dříve, a co s nimi udělala nekróza, která způsobovala hrozně velké otevření ran. To, co bylo po operaci sešité, tak se za pár dní úplně rozpadlo a otevřelo, tkáň neustále černala a odumírala. Myslím, že to nejvíce děsilo i lékaře. 

Na zádech se rána otevřela až na velikost 15 cm krát 10 cm. Celá levá půlka zadečku a zad byla pryč, musela se vyříznout, takové fotky tu nejdou zveřejnit, a asi je to dobře. Nebylo to pro mě skoro snesitelné, bylo mi vždy na zvracení, když se denně měnily obvazy a viděla jsem ta celá záda plná hnisu a zápachu, a tělíčko okolo bylo tak vyzáblé. Je dobře, že tahle fotka tu není. 

Teď jsou z otevřených ran jizvy a pokud se podaří vyřešit ty srůsty díky rehabilitaci, tak věřím, že se jednou podaří i Mišce třebas zase vyskočit. 

Její utrpení bylo strašné, já sama bych  ho nevydržela. 

Dnes ráno je Štědrý den, a my máme ten největší dárek, život sám. Miška nemá levou část zad a z druhé strany ji táhne druhá velká jizva v podbřišku, tam ji taky vlčáci prokousli tělíčko, a tak se nám dnešní ráno nepodařilo úplně bez ječení a bolesti, ale žijeme. A tak můžeme ještě věřit a mít naději, že ty fyzioterapie pomohou a že srůsty povolí a bude z ní zase šťastný pejsek. Bohužel zatím se ještě hodně často uchyluje do svého pelíšku a tam se nejvíc cítí v bezpečí, zatím se bojí blízkého mazlení a hlazení. Ale máme naději a podporu lásky všech Vás, a to je hodně velká síla.

Vždycky Mišce říkám, kolik už dobrých lidí ji přispělo, a ona kouká tak soustředěně jako poločlověk, jako na té přidané fotce.

Moc děkujeme za Vaši sounáležitost v našem utrpením. 

Miška posílá pac a pusu. 🐾  a 💋 

Bylo to opravdu strašné, 12 dní šlo každý den o život, a pak ještě 10 dní, když už jsem Mišku měla doma a jezdila s ní denně na převazy. Tři týdny nebylo jisté, zda přežije.

Lékaři mi nyní vysvětlili, kolik má srůstů v bříšku a jak ji ty jizvy stahují tělíčko, ještě nás toho hodně čeká, aby se ta bolest neobjevovala. Aby to vše uvnitř špatně nesrostlo, budeme chodit na fyzioterapie fascií, a pak časem i na fyzio kostry a kloubů. To zatím bohužel Miška ještě nezvládne.

Moc děkujeme všem milým dárcům, když jsem začala o sbírce přemýšlet, styděla jsem se, že bych měla prosit o pomoc, ale teď cítím, že je v tom určitý pocit sounaležitosti a pokory. Tím, že prosíme o pomoc, a budeme za ni vděčné, tak už navždy budete všichni součástí našeho příběhu, a změníte naši budoucnost pozitivním směrem, ne jen těmi hmotnými dary, ale tou silou sounaležitosti. A tahle hodně pozitivní a silná síla nás bude provázet i v další naší cestě životem, Mišku i mě. Moc děkujeme za tenhle krásný pocit.