Jmenuji se Šaki a je mi 10 let.
Na první roky svého života nevzpomínám rád. Vyhladovělého mě našli cizí lidé a předali do útulku. Tehdy jsem úplně ztratil důvěru v lidi.
Pak se ale stal zázrak – v útulku si mě našli moji současní páníčkové.
Od té doby vím, co je to láska a bezpečí. Stal jsem se jejich věrným parťákem a oni mým domovem. Můj páníček byl tehdy v invalidním důchodu a společně jsme si navzájem dodávali sílu.
Nejraději mám naše společné procházky a hru s míčkem – chvíle, kdy můžu být s nimi, pro mě znamenají úplně všechno.
Moji páníčkové jsou lidé, kteří by se rozdali pro každé zvíře v nouzi. Vždycky dali domov, péči a lásku každému tvorovi, který se jim připletl do cesty.
