Pipi, které už jsme díky Vám mohli pomoct sbírkou na vozíček a mysleli jsme si, že už bude vše jen krásné, se v jeden den lusknutím prstu zase změnil svět 😣
Jednou ve 3 h ráno mě vzbudil zrychlený dech a kňučení. Otevřela jsem oči a koukám na Roxy, jak předníma nohama plácá do vzduchu a jakoby někam chtěla hrozně moc běžet.
Byla jsem v šoku, co se děje. Měla pěnu u tlamičky, do toho se počůrala, nešlo to nijak zastavit 😢 Jen jsem na ni mluvila a čekala, zda to přejde.
Připadalo mi to jako věčnost, ale záchvat trval tak do 2 minut. Probrala se 🙏, ale byla apatická, nevěděla, kde je, a pořád padala na jednu stranu. Tlamičku měla v křeči – její oči jakoby zmizely a mně se sevřelo srdce, že ještě není její čas, ještě ne!! Říkám si, co by se stalo, kdybychom nebyli doma. Ona s námi spí pořád v posteli, takže ANO, pes do postele musí, pokud už je opravdu starý ❤️🙂
Potom všem Pipi znovu usnula a já ji pořád hlídala, zda dýchá. Nemohla jsem spát. Ráno jsme jeli k našemu veterináři – udělaly se testy, odebrání krve a čekalo se. Výsledky, až na trochu zvýšené jaterní testy, proběhly v pořádku. Dostala prášky a teď vlastně musíme čekat, zda se to bude opakovat, nebo ne. Podle pana doktora se mohlo jednat o epilepsii, mozkovou příhodu atd. Vlastně to nebudeme vědět, dokud neprojde magnetickou rezonancí, abychom mohli nasadit léčbu.
Ona je pro mě velice důležitá součást mého života, a proto udělám všechno 🙏❤️ všechno, co ji zachrání. Nechceme to vzdát a říkat si „no jo, už jí je 11 let, to je stáří“. Od toho záchvatu už to není ONA 😔 Má dny horší a dny lepší. Ale v jejích očích poznám, že to nechce vzdát, že chce bojovat, jen potřebuje lidskou pomoc. Vaši 🙏 naši 🙏 společně to zvládneme!
