Každý z nás má své plány a sny o tom, jak bude vypadat jeho budoucnost. Já jsem nebyla výjimkou. Jmenuji se Kateřina Křivánková a již 32 let žiji s roztroušenou sklerózou. V mládí jsem byla velmi aktivní – hrála jsem například národní házenou, která pro mě byla nejen sportem, ale i radostí z pohybu a setkávání s přáteli. V osmnácti letech se mi život začal postupně měnit – tehdy se poprvé ozvala tato nemoc, která mi začala brát každý krok, každý pohyb a všechno, co jsem považovala za samozřejmé. Zpočátku se projevovala nenápadně – únava, slabost, nejistota v pohybu. Postupně jsem ale pochopila, že se můj život bude ubírat jiným směrem, než jsem si představovala.
Hned po škole jsem nastoupila do práce jako zdravotní sestřička do vojenské nemocnice. Pomáhat druhým pro mě bylo přirozené a dávalo mi to smysl. I když jsem tehdy cítila, že mi tělo občas vypovídá službu, snažila jsem se fungovat naplno. Často jsem chodila do práce unavená a bez energie, ale vědomí, že mohu být užitečná, mi dodávalo sílu. I přes nemoc jsem třináct let pracovala ve zdravotnictví a s láskou jsem se starala o druhé.
