Marušce je 26 let a studuje na Slezské univerzitě v Opavě. Aktuálně by se měla učit na státnice a odevzdávat hotovou bakalářskou práci, místo toho ale „běhá“ po doktorech a zjišťuje, proč přestala chodit.
Kromě studia moc ráda chodí do přírody, jezdí na výlety a tráví čas s přáteli. Často také chodí do divadla i za jinými kulturními zážitky. Všechny tyto aktivity podniká se svým asistenčním psem Bony, kterého má kvůli autismu a PTSD.
Od loňského srpna trpí (nejspíše disociativními) záchvaty, ke kterým se od prosince přidala ztráta citu a hybnosti v nohách. Cit se do nohou po záchvatech vždy vrátí, hybnost bohužel už ne. Od ledna tudíž musela začít příležitostně používat inv. vozík, bez kterého se od března už neobejde vůbec. Z období, kdy chvíli chodila a chvíli ne se stalo období, kdy nechodí vůbec. Nikdo neví proč, doktoři si ji přehazují jak horký brambor a místo odpovědí spíš přibývají další otázky.
Vozík, který má teď pouze na omezenou dobu půjčený, jí vrátil svobodu, možnost dostat se ven, do školy a za kamarády. Dny, kdy nemohla ani sama vyvenčit Bony, byly psychicky i fyzicky velmi náročné a vyčerpávající. Jelikož ale problémy přetrvávají a půjčený vozík není napořád, potřebuje vozík svůj.
