Představení sbírky

Jmenuji se Kateřina a jsem dcerou Libuše a Jiřího.  Jsem pyšná na to, co rodiče ve svém životě dokázali. O to víc, když jeden z rodičů byl veřejně známý a rozdával radost v podobě nádherné hudby doslova po celém světě. Tatínek byl totiž téměř celý svůj život uznávaným bastrombonistou České filhormonie, díky čemuž procestoval celý svět. Sledovat jeho úspěchy, vidět ho hrát v televizi, poslouchat jeho vyprávění z cest a skládat na krbovou římsu kamínky z každé země, ze které se právě vrátil. I tak bych popsala část svého života po boku mého táty. 

V dospělosti se však k radostem přidaly i starosti s tatínkovo zdravotním stavem. V roce 2009 se poprvé nechal přemluvit k podrobnějšímu vyšetření a po návštěvě klinik a lékařů došlo k verdiktu několika diagnóz. Některé se podařilo pomocí medikace usměrnit, některé vyžadovaly zásadní zákrok. Proto koncem roku 2009 podstoupil implantaci kardiostimulátoru. Na čas se zdraví ustálilo, ale v roce 2018 bohužel tělo nápor nevydrželo a tatínek  byl během roku dvakrát hospitalizován. Po druhé, dlouhodobé hospitalizaci, dostal invalidní důchod.

Nutnost vzdát se své milované hudby a hraní v České filharmonii nebylo snadné a neobešlo se bez depresí a poklesů na mysli. Vnoučata a rodina ho však nadopovala zpět energií a on se rozhodl bojovat. Mohl se tak naplno věnovat pedagogické činnosti na AMU, kterou také miloval. Vychoval celou řadu skvělých hráčů v oboru trombonu, kteří hrají v našich předních orchestrech. V březnu 2020 jeho práci však přerušila cévní mozková příhoda, která ho na šest měsíců ubytovala do kladenské nemocnice. Lékaři nám nedávali příliš nadějí, že tatínek přežije a bude psychicky i fyzicky jako dříve. Přesto nad ním stál jeho Anděl strážný a on se po následné rehabilitaci v odborném zařízení vrátil domů. Jeho život však nabral úplně jiný ráz než doposud a zdravotní stránka nedovolila věnovat se tolik milované práci. Přidaly se epileptické záchvaty, které někdy po CMP přicházejí a už nebylo cesty zpět. 

Když se pak v březnu 2022 mozková příhoda ozvala znovu, strávil v nemocnici a rehabilitační zařízení GARC v Kladně pět měsíců, kde ho dostali do stavu alespoň částečně hýbajícího se jedince. O samostatném pohybu však už nemůže být vůbec řeč.

Tělo s hlavou a myslí nespolupracuje tak jak by mělo, a proto tatínkova levá strana zůstala téměř ochrnutá. 

Jeho aktuální zdravotní stav vyžaduje 100% pomoc ve všech každodenních činnostech. Proto se maminka rozhodla vzdát se svého zaměstnání a nastoupit do předčasného důchodu. Je si vědoma toho, že to nebude snadné, ale díky lásce a své povaze je odhodlaná naplnit jeden ze svatebních slibů „v dobrém i zlém, v nemoci i ve zdraví“. Za to si ji velice vážím.