Když byly Terezce dva roky, prožili jsme si společně peklo – kvůli popálenině musela být měsíc v nemocnici, což ji v jejím vývoji vrátilo o poznání zpět. V nemocnici jen plakala, přestala komunikovat, od té doby se zasekla a veškerý rozvoj se zastavil. Vrátila se ve vývoji zpátky.
Je samotářská, potulí se, ale chce být sama, s cizími lidmi moc ne. Nejšťastnější je ve své posteli. Se sestrami si pohraje, ale jen krátce. Jinak se celkově vyhýbá kolektivu. Je inkontinentní, doma je bez pleny, ale na noc ji ještě musí mít.
Dnes žije Terezka spolu s maminkou a dvěma mladšími sestřičkami (9 let a 3 roky). S otcem se nevídá z důvodu soudního zákazu. Terezka navštěvuje speciální základní školu pro děti s více vadami, ve která se jí moc líbí. Máme obrovskou radost, že se kousek po kousku posouvá dopředu.
