Úraz změnil Patričce život, dívka se s ním statečně pere

Patrička je nádherná a veselá holka s úžasným smyslem pro humor, kterou prostě člověk nemůže nemít rád. Narodila se před čtyřmi a půl lety jako zdravé miminko. Ve 14ti měsících utrpěla těžký úraz mozku.  Díky péči lékařů jeho přežila, avšak s vážnými následky, kterými je spastická kvadruplegická mozková obrna s akcentací vlevo, těžká mentální retardace a epilepsie.

„Když jsme Patričku k nám do rodiny, ke svým třem dospívajícím dětem před rokem a čtvrt, jako přechodní pěstouni přijali, pohybovala se jen po kolínkách“ uvádí pěstounka Jitka. „Vsedě přepadávala na levou stranu, málo zapojovala do svých aktivit levou ručku a pravou používala neobratně. Neuměla se s námi a my s ní dorozumět, často hystericky plakala a křičela, fyzicky ubližovala nám i sobě. Navíc měla časté, nepředvídatelné a silné epileptické záchvaty,“ popisuje těžké začátky a vypráví dál:

„Poté, co Paťka zjistila, že ji přijímáme takovou, jaká je, se vším všudy, uklidnila se, a doslova nám rozkvétá před očima. Díky neustálému tréninku a za pomoci ergoterapeutů už zapojuje do činností obě ručky. V loňském roce jsme absolvovali několik hospitalizací na neurologii a epilepsie se tak již díky nastavené medikaci zmírnila na sice dennodenní, avšak mírné záchvaty. Také jsme s Paťkou absolvovali měsíční pobyt v léčebně a nesčetně návštěv u dalších specialistů, převážně na rehabilitaci. Páťa nechodí, ale s dopomocí se už postaví na obě chodidla u opory. V aktivním pohybu jde však stále do spastického propnutí špiček a při aktivním stoji s oporou, tj. bez dohledu nebo dopomoci, si doslova láme kotníky. Chtěli bychom jí poskytnout další intenzivní rehabilitaci tak, aby se kvalita jejího života co nejvíc zlepšila, tj. minimálně aby se sama postavila u opory na obě chodidla a pokud možno bezpečně stála.“

Na základě velmi pozitivních referencí oslovila pěstounka Rehabilitační centrum SAREMA v Brně, kde pro dívku zajistí tří až čtyř týdenní intenzivní rehabilitaci v rozmezí 1–3 hodin denně s citlivým přístupem k jejím potřebám.

Paní Jitka říká: „S úžasem a zároveň s vděčností pozorujeme, jaké je Paťka schopna dělat pokroky. Je šikovná a učenlivá, někdy jen asi trošku míň trpělivá. Občas přijímá nové věci s humorem, občas s křikem. Její dorozumívací schopnosti a tím pádem i naše se den ode dne zlepšují, naučila se říkat pár slůvek a zkoušíme se také dorozumívat znakováním. Začíná chápat i smysl her a je nerozlučný parťák s našimi velkými dětmi a psem. Knížky už nekouše a netrhá, ale snaží se „číst“. Miluje přírodu a procházky venku, pořídili jsme jí proto speciální rehabilitační kočárek do terénu, ve kterém v polosedě dychtivě pozoruje veškeré dění kolem.

Máme Paťku moc rádi a těšíme se z toho, že žije s námi. Vzhledem k tomu, že se pro ni kvůli kombinaci jejího postižení nedaří najít jiná individuální péče a v listopadu tohoto roku by měla být umístěna do ústavní péče, zvažujeme, že požádáme o její svěření do dlouhodobé péče.“

Za jakýkoliv příspěvek na intenzivní fyzioterapii, která je nákladná, ale nesmírně důležitá, bude rodina vděčná. Patrička neumí říct slovo děkuju, jako projev vděku druhého pohladí a obejme. Jedno velké obejmutí posíláme i Vám.