Pomozte mi, prosím, udržet se na nohou co nejdéle

Jsem maminka 7letého syna, která chce být přes svou vrozenu nemoc co nejdéle aktivní, přestože to už bude muset být na vozíku.

Ahoj, jmenuji se Tereza a je mi 32 let. Od dětství trpím dědičnou motoricko – senzitivní neuropatií Charcot-Marie-Tooth typ 4G (CMT). Toto onemocnění nesnižuje délku života, ale značně jej omezuje (bolesti a křeče v nohou i rukou, doprovázené častými pády vlivem téměř stálé slabosti). Doposud jsem byla schopna chůze o francouzské holi.

Mezi 30. a 40. rokem života je tato nemoc více progresivní a běžně lidé s touto diagnózou usedají na vozík. Ani já nebudu výjimkou. Abych udržela své tělo v kondici vyrážím s rodinou na procházky, cvičím na rotopedu, a především dlouhodobě a pravidelně navštěvuji fyzioterapii, které jsou finančně náročné. Protože je však tato nemoc stále silnější, musím své nohy už odlehčovat. Bylo mi proto doporučeno zajistit si vozík s elektrickým pohonem, abych mohla nadále zastávat svou roli v rodině.

Snažím se být se synem a manželem aktivní. Oba hodně baví jezdit na kole, ale já bohužel nemohu udržet rovnováhu na klasickém kole, proto velmi toužím jezdit na handbiku. V životě často chceme to, co je nám nejméně dostupné. Vždy jsem se snažila, jak mi můj handicap „dovoloval“, aby mě moje nemoc ovlivňovala co nejméně a zejména pak mého syna a manžela. Proto chci být díky handbiku stále aktivní, co nejvíce to půjde. Nejen z hlediska fyzického, ale i psychického zdraví.

Na pořízení přídavného elektrického pohonu a přídavného handbiku s elektro dopomocí, které mi bylo doporučeno lékařem pro zlepšení fyzického i psychického zdraví. 
Případně na pokrytí dalších výdajů spojených s rehabilitacemi.

Budu převelice vděčná za sebemenší částku a/nebo sdílení mého příběhu.