Lillinka je jorkšíří holčička, kterou jsem si dovezli z útulku. Odebrána z nevhodných podmínek prvních majitelů, kteří se k ní nechovali dobře. První pokus o adopci skončil neštěstím, když díky nedbalosti osvojitelů Lilly přejelo auto a jako zraněný pejsek, který by vyžadoval příliš péče, se vrátila do útulku, Odtud jsme ji adoptovali my. S Informacemi o zdravotním stavu, který by měl vyžadovat klidový režim následující týdny a Lilly by měla být bez dalšího zásahu v pořádku. Jenže vše je jinak.
Ahoj, jmenuji se Lillinka
jsem malý pejsek, který za svůj kratičký život zažil moc špatného. Jako malinké jorkšíří štěňátko jsem bydlela u lidí, kteří mě asi neměli rádi. Mysleli si, že takový pejsek nic nepotřebuje. Chtěla jsem si hrát, pobíhat, občas se vyvenčit, pohladit…místo toho mě bili, kopali. K panu doktorovi mě nikdy nevzali, neznala jsem očkování ani tabletku proti červíkům. Měla jsem takový strach z výprasku a bolesti, že když jsem doma udělala loužičku, raději jsem ji slízala, jen aby si nikdo nevšiml. Ale někdo komu jsem nebyla lhostejná si všiml a tak jsem se dostala do psího útulku.
V útulku jsem moc dlouho nepobyla, adoptovali mne lidé, kteří už jednoho jorka měli. Moc jsem se těšila na nový domov, pohlazení a hodné páníčky. Ještě v ten stejný den, kdy si mě přivezli domů na nás nedali pozor, oba jsme jim utekli a srazilo nás auto. Můj nový psí kamarád odešel k duhovému mostu a mě všechno moc bolelo. Pan doktor zjistil zlomeninu pánve. Moji nový páníčci mě obratem vrátili do útulku, asi jsem moc zlobila a nechtěli se o nemocného pejska jako jsem já starat. Vůbec jsem tomu nerozuměla, byla jsem jen konečně šťastný malý pejsek, který si chtěl hrát…
Útulek znovu dal všem na vědomí, že jsem zpátky a hledám domov, kde by mě měli alespoň trochu rádi..a tam mě viděla moje nová maminka. Viděla mě už předtím, ale nedostala šanci. Hned se za mnou rozjela aby věděla jak se mám a jestli mě něco moc nebolí. Byla to láska na první pohled. Maminka se v útulku dozvěděla, že bych měla být v pořádku a pan doktor nařídil jen 6 týdnů klidu v kleci a zbývali mi tedy už jen 4 a všechny pochroumané kostičky by měly být v pořádku a v klidovém režimu hezky srůst. V útulku chtěli abych si na novou stálou maminku začala zvykat co nejdříve. Maminka mi pošeptala, že to určitě zvládneme a už za 4 dny si mě vezla domů.
Za tři dny mě maminka vzala na kliniku, aby mi představila pana doktora, který se o mě v budoucnu bude starat. Když mu předala RTG dozvěděla se hrozné zprávy. Kostičky mám polámány na více místech než maminka slyšela v útulku, některé malé se zahojí sami, ale ta veliká nad kyčelním kloubem potřebuje operaci aby zůstala zachována hybnost a funkce nožičky a mohla bych běhat a chodit stejně jako každý jiný dvouletý pejsek. Taky říkal, že musím být zavřená v kleci v klidu místo čtyř týdnů deset možná víc. Pan doktor říkal, že jsem nejstatečnější pejsek, kterého kdy viděl. Vůbec nepláču bolestí, jen čekám, jestli mi někdo pomůže. Naříkám, jen když musím odpočívat v kleci, protože takové vězení se mi ale vůbec nelíbí. Maminka si u pana doktora požádala o krátký čas aby mohla zkonzultovat oba RTG a lékařské nálezy i s jiným veterinářem a informovat útulek a tom, že nejsem v takovém stavu, jak řekl jejich pan doktor. Mohla by mě vrátit do útulku, ale to maminka za žádnou cenu nechce. Moc se o mě bojí. Mají mě tady moc rádi a všichni plakali, když zjistili jak zle na tom jsem a přitom mě znají jen pár dní. A já vím, že se za mě budou prát. Jen mají málo času.
Tak to je můj příběh, to jsem já Lilly a kdyby chtěl někdo i maličko pomoci, s operací, která nás čeká, bude celá naše rodinka moc vděčná. Děkujeme a budˇte hodní na sebe i své čtyřnohé kamarády
Tato dobročinná sbírka spadá pod veřejnou sbírku založenou pořadatelem a je pořádaná ve prospěch příjemce.
