Jmenuji se Martina Ulmanová. V roce 2006 získala magisterský titul v oboru Právo na Právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze.
Od roku 2006 do roku 2019 jsem působila v české justici, nejprve jako justiční čekatel a od roku 2010 do roku 2019 jako soudce okresního soudu v oblasti občanského a rodinného práva. V letech 2020 – 2022 jsem se jako právník věnovala nejprve oblasti sociálně právní ochrany dětí, později se věnovala oblasti elektronických komunikací a ochrany spotřebitele.
Ke konci roku 2022 onemocněla moje dvanáctiletá dcera vážnou formou mentální anorexie, což si až do dnešního dne vyžádalo dvě dlouhodobé hospitalizace dcery nejprve v Nemocnici v Českých Budějovicích a následně v PN v Opařanech. Tato událost výrazným způsobem zasáhla do mého profesního i osobního života, neboť jsem matka samoživitelka, a přivedla mě na myšlenku založit tento projekt s cílem zlepšit zejména prostředí pro pacienty, kteří se na dětské psychiatrii léčí, pomáhat rodinám psychicky nemocných dětí být i přes dlouhodobé hospitalizace co nejvíce spolu a začít vzdělávat veřejnost v této oblasti, protože psychické nemoci dětí jsou pro většinu z nás stále takovým tabu.
Právě tuto osobní zkušenost by chtěla využít a zaměřit se i na podporu nemocnic, kde se děti léčí, neboť finance, které putují do tohoto odvětví medicíny jsou nedostatečné, a to se negativně odráží i v prostředí, kde nemocné děti mnohdy tráví i několik měsíců. Mimochodem víte, že dětská psychiatrie patří v České republice k dlouhodobě nejméně finančně podporované obory v medicíně, přitom dětí trpící sebepoškozováním, depresemi, úzkostnými stavy či poruchami příjmu potravy stále přibývá. Ze statistik Linky bezpečí vyplývá meziroční nárůst četnosti dětských psychických potíží o 45 %. Mnoho případů navíc končí sebevraždou, která je u dětí a mladistvých ve věku 14–25 let druhou nejčastější příčinou úmrtí. Dětských psychiatrů je přitom obrovský nedostatek. V přepočtu na 100 tisíc dětských a mladistvých pacientů připadá asi 6 psychiatrů.
