Jsem maminkou Mathiho, který na první pohled vypadá jako každý jiný devítiletý kluk. Opak je ale pravdou.
V pěti měsících prodělal svůj první epileptický záchvat a tehdy začal náš kolotoč. Postupem času záchvaty přibývaly a absolvovali jsme několik hospitalizací.
V roce nás poslali na genetické vyšetření, které nám navždy změnilo život. Tehdy se z diagnózy febrilních křečí stala diagnóza Syndromu Dravetové s mutací genu SCN1A. Mathimu byl nasazen lék na epilepsii a my začali zjišťovat, co nás vlastně čeká. Střídavě jsme se s manželem snažili nezhroutit, když nám doktoři předávali různé informace o těžkých postiženích, špatném fyzickém vývoji a mentální retardaci. Syn má totiž vadu v genu takže léky jen tlumí projevy ale neumí vyřešit příčinu. Syndrom Dravetové je nevyléčitelný a většina dětí je farmakorezistentních. U těchto dětí také hrozí SUDEP -náhlá neočekávaná smrt u pacienta s epilepsií.
Dnes je Mathimu 9 let a za tu dobu jsme ušli obrovský kus cesty, prodělali nespočet záchvatů a v jisté době Mathi sestřičkám v nemocnici říkal tety…
Momentálně je syn na trojkombinaci antiepileptik (proti záchvatových léků) a aktuálně se nasazuje další lék do čtyřkombinace. Projevují se u něj různé typy záchvatů, které mají spoustu spouštěcích mechanizmů. Nejhlavnější je velká přecitlivělost na teplotu, jak okolní tak vlastní tělesnou, dále také únava, velké davy lidí a mnoho dalšího, objevují se ale také záchvaty bez zjevné příčiny. Kvůli tomu má Mathi spoustu omezení, nesmí si hrát jako ostatní děti, nesmí běhat, skákat, dovádět. Musí mít režim a neustálý dohled.
Navštěvuje mnoho lékařů – ortopedii, oční, dále chodí na ergoterapie, hypoterapie, canisterapie, které mu pomáhají po fyzické i psychické stránce. Pro jeho kladný vztah ke zvířatům a na doporučení neurologického lékaře jsme si jisti, že asistenční pes bude nedílnou součástí jeho života.
Syn chodí na soukromou ZŠ, kde má nastavený individuální vzdělávací plán. Přístup a spolupráce se školou jsou pro nás klíčové (děkujeme) aby se mohl Mathi začlenit alespoň v rámci jeho možností. I když se snaží tak nemůže stačit svým vrstevníkům, nedokáže psát psacím písmem, záchvaty mu ovlivňují paměť, je často unavený, pozornost je kolísavá. Prakticky pro všechno, co dělá musí vyvinout mnohem větší snahu a píli než ostatní.
Mathias je úžasný a hodný kluk, který je neskutečný bojovník.
Bohužel jeho zdravotní stav se momentálně zhoršuje, přes veškerou snahu se epilepsii nedaří dostat pod kontrolu což ovlivňuje vše co se v našem životě děje. Proto věříme, že asistenční pes i delfinoterapie jsou ta správná cesta aby se synovi zase dařilo o něco lépe. Bohužel na tyto terapie stát nijak nepřispívá a my nemůžeme pracovat na plný úvazek vzhledem k nutné péči o syna. Proto už není jiné cesty a prosíme o pomoc.
