Honzík se narodil jako zdravé miminko a do 1 roka se vyvíjel zcela normálně. Již v 9 měsících začal říkat první slabiky a slova, reagoval na jméno, sdílel pozornost, opakoval, ukazoval, měl velmi pěkný sociální kontakt. Asi od jednoho roku po tom, co jsme absolvovali krátce po sobě několik očkování, Honzík postupně přestal všechno dělat a na všechno reagovat a začal se uzavírat do svého světa.
Mezi 2. a 3. rokem jsme absolvovali s Honzíkem spoustu vyšetření, které však nic závažné neodhalily. Honzík přesto pořád nemluví, nerozumí, nereaguje na jméno, nesdílí pozornost, nejeví zájem o lidi ani děti, potřebuje výraznou dopomoc v sebeobsluze – sám se nenají, nenapije, neobleče, neumyje si ruce, je plně na plenách, má potíže s jídlem, je citlivý na hmat, dotek, vadí mu různé textury, pachy a zvuky. Má velké potíže se spánkem, téměř každou noc je několik hodin vzhůru. Velmi problematické jsou procházky venku, kdy Honzík vyžaduje chodit pořád stejnou trasou, jinak se dostává do afektivního záchvatu, nemá pud sebezáchovy a je schopný skočit do silnice. Nezajímají ho hřiště, herny, ani hračky. Je hyperaktivní, neumí sedět nebo ležet v klidu, má potíže při usínání, je neustále v pohybu, nevydrží se ani chvíli soustředit. Honzík také nezvládá hromadnou dopravu, musíme ho všude vozit pouze autem. Vadí mu větší množství lidí, nezvládá návštěvy u lékaře, kde je nevyšetřitelný a dostává se do afektivních záchvatů.
V září 2023 bohužel nebyl přijatý do speciální mateřské školy. Vzhledem k jeho diagnóze a potížím s ní spojených, Honzík vyžaduje celodenní péči, kterou zajišťuju já, jeho maminka. S Honzíkem dojíždíme na různá cvičení a terapie, které mu pomáhají pomalými krůčky dělat alespoň malé pokroky. Jako rodiče jsme odhodlaní v terapiích s Honzíkem nadále pokračovat, zkoušet nové přístupy a možnosti. Bohužel, terapie, které syn nejvíce potřebuje, jsou finančně náročné a jsou již nad naše finanční možnosti. Budeme proto moc vděční za jakoukoliv pomoc.
