Pana Petra z Pardubic postihla cévní mozková příhoda. Dnes je zcela odkázaný na pomoc druhých. Stavem svého táty nejvíce trpí jeho tři děti, které by s ním rády aktivně trávily více času. Jejich snem je, aby táta dokázal ovládat elektrický vozík, což vyžaduje dlouhé hodiny intenzivních rehabilitací, které však v plné výši nehradí zdravotní pojišťovny. „Každý malý posun by byl úspěch,” říká jeho manželka Eva.
Komu pomůžeme?
Je slunný den, 25. července 2017 a Petr, který se živí montováním sádrokartonu, je u svých rodičů. Dlouhodobě si stěžuje na bolest hlavy a otravné pískání, polyká léky na bolest, a kvůli vysokému pracovnímu nasazení se snaží předstírat, že ji nevnímá. „Neměl čas. Říkal, že to přejde,” vzpomíná dnes Petrova manželka Eva, která tehdy ještě netušila, jak dramaticky tento den změní osud celé rodiny. Cévní mozková příhoda přišla jako rána z čistého nebe a poblíž nebyl nikdo, kdo by Petrovi pomohl. Rodiče ho našli pozdě a ačkoli okamžitě volali rychlou záchrannou službu, zůstal ve velmi vážném stavu. Čas hraje v případě CMP zásadní roli a čím dříve je pacientovi v nemocnici podán lék, tím menší je pravděpodobnost dlouhodobých následků.
Dnes má Petr polovinu těla ochrnutou a druhá je zmítaná záškuby, které mu znemožňují jakoukoli činnost. Byl mu zaveden PEG, do kterého dostává větší část tekutin. Jíst se za pomoci rodiny znovu naučil. Po stránce intelektu je však Petr naprosto v pořádku, vše si pamatuje a ačkoli špatně mluví, se svými blízkými se vždy dokáže domluvit.
Společnost mu kromě manželky dělají tři děti, David (23), Sára (17) a malá Sofinka (8), které se však kvůli tátovi hodně trápí a rády by s ním trávily více času. Přáním celé rodiny teď je, aby byl Petr samostatnější v běžných denních činnostech, a kdyby jednou dokázal ovládat elektrický vozík.
