Táta na vozíku potřebuje motor

Mám ženu, dvě malé děti, práci… a pod zadkem vozík. Jsem tetraplegik, C5, po úrazu krční páteře ochrnutý. Od klíčních kostí dolů nic necítím, s ničím nehýbu, z velké části mám necitlivé a nepohyblivé i ruce. Bez pomoci nevstanu sám z postele, neobleču se, nenachystám si jídlo ani nevyrazím sám ven. Tak to prostě je a nedá se s tím nic moc dělat. Až na tu poslední věc. „Svobodu za peníze nekoupíš“ v tomhle případě tak úplně neplatí. S přídavným elektropohonem k vozíku dostanu pořádný kus té svobody zpět. Pomůžete mi s jeho pořízením?

Na vozíku sedím už 25 let a celou tu dobu se bez pomoci sám nepohnu nikde mimo byt. Žena mě dotáhne kamkoliv, ale trochu se nám to (krásně) zkomplikovalo, když se narodila Rozárka. Kočár a vozík najednou prostě tlačit nejde.

Před pěti lety jsem si pořídil k vozíku přídavný elektropohon a otevřel se mi úplně nový svět. Začal jsem vyrážet ven – s holkama na hřiště, na krátký výlet nebo se jen tak sám projet a vyvětrat si hlavu.

Brzy jsem ale odhalil i nedostatky – ani ne tak motoru, jako spíš své vlastní. Například z delšího kopce nemám dost sil brzdit. O pár nepříjemných bouraček, pohmožděných loktů a náběhů na otřes mozku dál jsem to vychytal a naučil se složité triky, jak zvládnout sám i střední kopec. Na ty delší a prudší se mnou musí být někdo, kdo přiskočí, když mi síly dojdou.

Dá se to. A když má někdo za ženu Xenu, jako mám já, může se stanem a teď už dvěma dětmi na výlety třeba i do hor. Jak takový výlet vypadá, si můžete přečíst na blogu Xeny Zuzky:
https://bam-bamblog.blogspot.com/2024/07/bezba-baby-friendly-vandrik-v-krusnych.html

Dozvíte se mimo jiné i to, co se stane, když uprostřed takového výletu motor nečekaně doslouží.

No, zkrátka je čas na nový motor. Mám vybráno – je skvělý, úžasný, lépe ovladatelný, se spoustou chytrých funkcí… a z kopce brzdí sám a ještě se u toho dobíjí! A taky je pekelně drahý. S nutným příslušenstvím a úpravami, aby ho zvládly ovládat i moje slabé ruce, se částka blíží 200 000 Kč.

Pracujeme, šetříme, nějaké peníze máme, tohle je na nás ale moc. Život vozíčkáře je plný různých asistencí, které je potřeba zaplatit, plný specifických potřeb a pomůcek, které je nutné pořídit. A taky je v něm každodenní riziko, že mi kvůli zdravotním komplikacím najednou pár dní, měsíců nebo let nepůjde pracovat vůbec. Nějaké peníze prostě na účtu vždycky zůstat musí, ať se děje, co se děje. 

Proto oslovuji vás. Třeba nám budete moct přispět a s pořízením motoru pomoct. Nevím, jestli vám to zlepší karmu, ale my čtyři vám budeme moc vděční. Každá koruna navíc nám pomůže a udělá náš život o malý kousek snazší.

Děkujeme,

Vítek, Zuzka, Rozárka a Jakub

A co když se nevybere přesná částka?
Jakékoliv peníze navíc použijeme na další věci s životem na vozíku spojené – asistence, rehabilitace, pomůcky. Jako první bych si moc rád koupil nový vhodnější nerozvrzaný vozík. Když se naopak nevybere částka celá, také to nějak zvládneme. Budeme shánět dál, zkusíme nadace, všechny ostatní plánované výdaje budou muset počkat. Elektropohon má teď prioritu číslo 1!