Představení sbírky
Mám ženu, dvě malé děti, práci… a pod zadkem vozík. Jsem tetraplegik, C5, po úrazu krční páteře ochrnutý. Od klíčních kostí dolů nic necítím, s ničím nehýbu, z velké části mám necitlivé a nepohyblivé i ruce. Bez pomoci nevstanu sám z postele, neobleču se, nenachystám si jídlo ani nevyrazím sám ven. Tak to prostě je a nedá se s tím nic moc dělat. Až na tu poslední věc. „Svobodu za peníze nekoupíš“ v tomhle případě tak úplně neplatí. S přídavným elektropohonem k vozíku dostanu pořádný kus té svobody zpět. Pomůžete mi s jeho pořízením?
Komu pomůžete?
Na vozíku sedím už 25 let a celou tu dobu se bez pomoci sám nepohnu nikde mimo byt. Žena mě dotáhne kamkoliv, ale trochu se nám to (krásně) zkomplikovalo, když se narodila Rozárka. Kočár a vozík najednou prostě tlačit nejde.
Před pěti lety jsem si pořídil k vozíku přídavný elektropohon a otevřel se mi úplně nový svět. Začal jsem vyrážet ven – s holkama na hřiště, na krátký výlet nebo se jen tak sám projet a vyvětrat si hlavu.
Brzy jsem ale odhalil i nedostatky – ani ne tak motoru, jako spíš své vlastní. Například z delšího kopce nemám dost sil brzdit. O pár nepříjemných bouraček, pohmožděných loktů a náběhů na otřes mozku dál jsem to vychytal a naučil se složité triky, jak zvládnout sám i střední kopec. Na ty delší a prudší se mnou musí být někdo, kdo přiskočí, když mi síly dojdou.
Dá se to. A když má někdo za ženu Xenu, jako mám já, může se stanem a teď už dvěma dětmi na výlety třeba i do hor. Jak takový výlet vypadá, si můžete přečíst na blogu Xeny Zuzky:
https://bam-bamblog.blogspot.com/2024/07/bezba-baby-friendly-vandrik-v-krusnych.html
Dozvíte se mimo jiné i to, co se stane, když uprostřed takového výletu motor nečekaně doslouží.
