Olík se narodil po bezproblémovém těhotenství ve Zlínské porodnici. Bohužel při komplikacích u porodu, který skončil akutním císařským řezem, nám bylo oznámeno, že Oliver má typická stigmata, která vypovídají o Downovu syndromu, což je chromozomální porucha. www.downsyndrom.cz
To bylo později potvrzeno i geneticky. A jak s oblibou říká moje kamarádka vždy, když potřebuje „odlehčit“ situaci:„ No ty musíš mít pořád něco extra“:) A že ten život s Olíkem je extra třída a parádní jízda, zjišťujeme vlastně stále. Asi to bude tím extra chromozomem J
Nejenom já, ale i celá rodina jsme měli spoustu otázek, co bude dál, jaká bude budoucnost, atd. Odpovědi se našly samy. Život s dítětem s určitým hendikepem je složitý ale zároveň krásný a ničím nenahraditelný. A ty momenty, kdy vám vaše dítě vrátí péči a lásku tisíckrát nazpět, neměnila bych za nic na světě.
Díky radám odborných lékařů, Rané péči, mnohdy i vlastním instinktům, díky cvičení Vojtovy metody, Bobath konceptu, plavání ve specializovaném centru, hiporehabilitacím i lázeňské péči se Oliverek ve dvou a půl letech rozchodil a ve čtyřech letech začal navštěvovat základní mateřskou školku v obci. V sedmi letech se Olík stal školákem ve Speciální škole v Kroměříži.
A tak jako všechny děti, které s blížícím se koncem školního roku, vyhlížejí prázdniny, i my jsme se těšili, že vyrazíme někam pod stan zažít dobrodružství… Jenže osud měl jiné plány a nám se dne 30. 6. 2023 život změnil ve vteřině…
Ten den si Oliverek nešel ani pro vysvědčení. Nebylo mu dobře, a proto jsme na doporučení pediatra odjeli do nemocnice. Tam, na dětském oddělení, Olíkovi vzali krev a poslali ji do laboratoře do Zlína. Odjeli jsme domů, ale asi za dvě hodiny nám volali nazpět, že musíme urgentně do Olomoucké fakultní nemocnice. Následně jsme byli hospitalizovaní a po vyšetření kostní dřeně se podezření na Akutní lymfoblastickou leukemii potvrdilo. https://www.wikiskripta.eu/w/Akutn%C3%AD_lymfoblastick%C3%A1_leukemie
Na dětském hematoonkologickém oddělení, které se stalo naším přechodným bydlištěm, jsme zůstali pět týdnů. Oliverek si během této doby prodělal několik lumbálních punkcí, odběry kostní dřeně, následovaly chemoterapie a léčba kortikoidy. Podávání krevních destiček, transfuze a antibiotika bylo nezbytnou součástí léčby. V průběhu léčby, z důvodu steroidní diabetes, byla nutná inzulinoterapie. Naštěstí pouze jen na pár dní.
Netuším, kde ten malý človíček, který nemluví, bere v sobě sílu to všechno ustát. Tu bolest, strach, bezmoc… a i přesto všechno jsou chvíle, kdy rozumím každému jeho gestu. Když pohladí sestřičku po tváři, po ruce, když mu měří tlak nebo teplotu. Kdy se nevraživě podívá na fyzioterapeutku a ukáže jí prstíkem na dveře, když ho zřejmě něco bolí a nemá sílu a chuť vstát, natož cvičit. Kdy i přes jeho neverbální komunikaci dokáže pobavit, rozesmát až k slzám lidi okolo sebe.
Je to jeho specifický způsob vyjadřování… Ne nadarmo se říká, že děti s DS emocionálně a sociálně často předčí své vrstevníky.
Jsme na začátku naší dlouhé cesty. Léčba All trvá nejméně 2 roky. Teď nás čeká přibližně osm měsíců až rok intenzivní léčby. Poté bude následovat roční udržovací fáze.
Před onemocněním byl Olík velmi aktivní. Miluje tancování, plavání, běhání a jízdu na koních a na kole. Když je u tatínka, dělají spolu „chlapské práce“ a rád blbne se svým starším bratrem. Před pár lety jsem mu pořídila z bazárku tříkolku pro hendikepované a na té Olík jezdil denně několik kilometrů.
