Představení sbírky
Sbírka je založena pro adoptovaného zlatého retrívra Aurela, který pochází ze Slovenska, kde jeho původní „majitel“ Aurela využíval např. jako deku, aby mu nebyla zima.
Již na slovensku se Aurelovi objevil nádor na genitáliích, který majitel odmítal řešit a chtěl ho nechat zemřít s nádorem..
Aurel byl ( a je!!!) silný psík a tak přežil, bohužel ale s trvalými následky jako např. zkrácené zadní nožky, špatně srostlá páteř… a to díky tomu, že mezi nožkami tahal nádor o velikosti dětské hlavičky.
Naštěstí se ho ujala chovná stanice na Slovensku, která ho zachránila a pomohla.
Po té hledali novou rodinu pro Aurela, která by mu dala lásku. Ta ale nepřicházela a tak se z Aurela stal útulkový pán (byl to miláček, kterého milovaly ošetřovatelky i ostatní psíci). Až po pár letech se ozvali z Čech, že by si přáli pejska na dožití, který si zaslouží lásku a teplo domova.
A to byl přesně Aurel.
Komu pomůžeme?
Ahoj, jmenuji se Aurel. Pocházím ze záchranné stanice na Slovensku, kam jsem se dostal od mého majitele, který mě týral a nechal žít s nádorem dokud neumřu. Jsem ale bojovník a z toho všeho jsem se dostal a přesto, že mám následky do konce života.
23.8 si mě vzali dva mladí lidé z Čech, kteří již měli doma moje dvě malé yorkšíří sestry. Všichni jsme senioři a dělají pro nás první poslední, abychom se měli dobře.
Všechno bylo krásné, jsem moc vděčný, že mám milující rodinu a sám bych udělal první -poslední pro ostatní. Bohužel se mi před pár dny udělalo špatně a musel jsem k paní doktorce..
Moc se o mě báli, neboť jsem byl už na pokraji sil a i přesto, co jsem si v minulosti prožil, tak jsem byl vcelku vitální. Paní doktorka konstatovala, že mám v těle opět nádor, tak jako na Slovensku. Nádor na prostatě o velikosti 7cm, mám prostatu velkou jako svůj močový měchýř. Je to moc bolestivá diagnóza (jak u lidí, tak u psů). Vzhledem k mému věku a zdravotnímu stavu je operace nereálná. Maximálně ozařování ve Vídni, které ale stojí půl miliónu a výsledek nejasný.
Proto se paní doktorka rozhodla pro konzervativní léčbu. Ta je ale taktéž velmi finančně nákladná a to proto, že nejsou vhodné léky skladem a musí se nahrazovat výrazně dražšími. Zároveň chodím na injekce, které mi ulevují od bolesti.
Možná si říkáte, že je to v mém věku zbytečné, ale prožil jsem si toho dost ošklivého a chci si ještě užít stáří u lidí, kteří mě moc milují a chtějí, abych se měl moc dobře.
Když mám léky, tak ani nepoznáte, že mě něco bolí, chodím na procházky, papám, povídám si, miluju si hrát s pírkem.. nebo s dětmi.. ty mám moc rád :).
