Míša, držitel průkazky ZTP/P, kromě toho, že nemůže chodit a ruce ho poslouchají minimálně, navíc trpí i poruchou sluchu a tím i řeči. Aby toho nebylo málo, byla mu v průběhu života diagnostikována celiakie.
Na jednoho kluka je toho až dost. Je ale velmi trpělivý, statečný a šikovný, všechna zdravotní omezení se snaží překonat, jak jen to jde.
Míša je plně odkázán na naši pomoc nebo na pomoc asistenta, protože nejenže není schopen samostatného pohybu, ale sám se na invalidní vozík ani nepřesune. Doma se pohybuje na mechanickém invalidním vozíku a vzhledem k postižení rukou k pohybu používá nohy. Venku pak jezdí na elektrickém invalidním vozíku. Svůj invalidní vozík má speciálně upravený a ovládá jej prostřednictvím joysticku nohou.
Pravidelně jezdíme do Hamzovy odborné léčebny v Košumberku, kde rehabilitujeme tak, aby alespoň nohy, v rámci možností, fungovaly, rehabilitujeme i doma, seč nám síly stačí. Tato vše Míšovi hodně pomáhá, ale stávající stav významně změnit nedokáže a Míša se musí smířit s tím, že sám chodit nikdy nebude. Je toho na nás opravdu hodně, ale všechno zvládáme, protože musíme a nic jiného nám nezbývá.
Míša by se ale rád zapojil do společensko-sportovních aktivit. Chtěl by být parťákem ať už postižených, nebo i zdravých kamarádů. Rád by se účastnil cyklistických aktivit, ke kterým cyklostezky a místa s menším silničním provozem v okolí našeho městečka vybízí. Míša by samostatnou jízdou posílil nejen nohy, ale stejně blahodárný vliv by takový druh pohybu měl zejména na jeho psychiku, cítil by se samostatnější a méně závislý na pomoci okolí.