Pomohli jste Honzíkovi s dětským autismem

Honzíčkovi jsou nyní 3 roky. V jeho 2,5 letech mu byla diagnostikována těžká forma dětského autismu, závažná vývojová porucha řeči a mentální retardace. 

Jak je známo tato porucha zasahuje několik oblastí. Honzíkovo vnímání a následné reakce, ovlivňuje také porucha senzorického zpracování. To znamená, že je Honzík  hypersenzitivní nebo naopak hyposenzitivní na příchozí smyslové informace. Jeho reakce pak ovlivňují každodenní život naší rodiny.

Honzík potřebuje a bude potřebovat bezpečné místo. A tím místem je kočárek, může v něm relaxovat, když už je toho na něj moc, prostor, který ho „objímá“ a přináší mu klid. Pro nás znamená kočárek vyjet z domova, aniž by následovala nepřiměřená reakce na stres. Zařídit potřebné záležitosti ve městě nebo se jen projít do přírody, relaxovat a využít čas i pro starší dceru.

Běžně dostupné kočárky již nosností a dalšími vlastnostmi (poloha do lehu, velikost sedací plochy) nevyhovují. Na trhu je pak nabídka rehabilitačních kočárků, což Honzík nevyužije. Proto bychom Vás chtěli požádat o zaplacení velkého sportovního kočárku, kde by se Honzík uklidňoval, usínal, vyspal se a samozřejmě na spousty dalších věcí. Jsme na něm závislý a ulehčilo by nám to spousty trápení, když jsme na cestách.

První rok svého života se Honzík projevoval jako úplně normální miminko, až na to, že byl zvýšeně plačtivý. Motorický vývoj probíhal také v normě. Během dvou měsících po jeho 1. narozeninách se vše změnilo. Neopakoval po nás slova, vyhýbal se očnímu kontaktu, neměl o nás zájem, vystačil si sám. Nechtěl se s námi mazlit a přestal si hrát s hračkami.

V tuto dobu se vše spustilo, byl hodně plačtivý, a na ruce nešel nikdy utišit jen vozením v kočárku. Od této doby se také objevila nespavost, která přetrvává až do dnes. Už druhým rokem spíme max. 4–5 hod. V noci, a když je unavený ráno usíná, ale my potřebujeme fungovat a také se dostavily četné afekty. Pro naší rodinu nastalo velice vyčerpávající období. Bylo to strašně těžké, emotivní pro nás všechny, neříkám, že po stanovení diagnózy tomu tak není, ale snažíme se mu jakkoliv pomoci a přestali jsme se obviňovat, že něco děláme špatně nebo, že svému dítěti nerozumíme.

Je to krásný chlapec, na kterém byste při prvním pohledu nic nepoznali. Ale je v neustálém pohybu. Nadměrně projevuje negativní emoce a často dochází k afektům ( křičí, pláče, bouchá se do hlavy). Někdy je velmi obtížné ho utišit. Je zvýšeně bojacný v cizím prostředí a je citlivý na hluk, větší davy lidí. K utišení Honzíka používáme hlavně kočárek. Je to náš velký pomocník nejen na to, ale používáme ho i na uspávání, jinak by Honzík od jeho roka neusnul. Slouží nám, i když musíme k jezdit k doktorům, na procházky. Ujde menší vzdálenost a také má svou trasu, kdybychom po ní nešli, tak nejde dál a dostává se do afektu. Nedokážeme si ani představit bez kočárku jít nakoupit, to by vůbec nezvládl.

Péče o Honzíka je velmi náročná.

Jelikož Honzíčkovi jsou 3 roky, na běžný sportovní kočárek je už velký, máme malou nosnost a sotva se tam vejde. Proto bychom Vás chtěli požádat o zaplacení velkého sportovního kočárku.

Jsme čtyřčlenná rodina. Naše rodina žije pouze z přítelova platu. Já do práce nemohu nastoupit, Honzík navštěvoval od září speciální MŠ, ale po 2 měsících jsme museli ukončit docházku. Honzíček ji nezvládal vzhledem k nízkému mentálnímu věku (jeho sociální chování odpovídá 12. měs. dítěti). Honzík také dochází na pravidelné terapie, které věříme, že nás posunou o kus dále, ale jsou také finančně náročné. 

Honzík má obrovské štěstí, že má hodnou milující sestřičku, která za ním stojí a obhajuje ho v nelehkých situacích např. v afektech před svými kamarády nebo, když jsme venku před lidmi. Každý den je u nás jiný. Každý den je to pro nás nová výzva. I když je péče o Honzíka stále náročná, nikdy bychom neměnili. Moc ho milujeme a jsme připraveni ho s láskou provést tímto světem a dopřát mu to, co potřebuje.

Děkujeme Vám z celého srdce za veškerou pomoc, kterou nám můžete poskytnout.