Jsem matka dvou úžasných dětí – Tomáše (11 let) a Elenky (8 let). Poslední roky byly pro naši rodinu plné životních zkoušek, které prověřily nejen mou sílu, ale i schopnost najít v sobě naději, i když se zdálo, že se vše hroutí.
Po letech soužití v toxickém vztahu s otcem dětí jsme se rozhodli pro jeho ukončení. Bylo to období plné zoufalství, beznaděje a obav z budoucnosti, ale zároveň to byl krok k novému začátku. Rozpad rodiny byl náročný nejen emočně, ale i finančně. Najednou jsem musela zvládnout vše sama – být podporující matkou, vytvářet bezpečný domov a zároveň se postavit na vlastní nohy.
Můj cíl byl jasný: dát dětem pocit stability a vytvořit útulné místo, které bude naším přístavem, kde se budeme cítit dobře. Přestože náš byt má jen 50 m², podařilo se mi ho přizpůsobit tak, aby každé dítě mělo svůj koutek na hraní, psaní úkolů a abychom mohli trávit společné chvíle vařením v kuchyni, které tolik milujeme. Užívali jsme společných snídaní, večeří i víkendových obědů. Když jsem dokončila úpravy, cítila jsem hrdost, jakou jsem dlouho nezažila.
Ale život měl pro mě další zkoušku. Jen pár dní před Vánocemi roku 2023 jsem se dozvěděla diagnózu – selhání ledvin. Byla to tvrdá rána, která změnila vše. Od té chvíle jsem třikrát týdně podstupovala dialýzu a učila se žít v novém režimu. Bylo to nesmírně těžké období pro mě i mé děti.
Ačkoliv jsem vždy chtěla, aby moje děti měly radostné dětství, měly dětské sny, jejich jediným přání však bylo – aby jejich maminka měla zdravou ledvinu. Tento sen se jim splnil letos v dubnu, kdy jsem podstoupila transplantaci. Uviděla jsem světlo na konci tunelu, dostala šanci opět žít naplno a být tu pro své děti.









