Představení sbírky
Jsem matka dvou úžasných dětí – Tomáše (11 let) a Elenky (8 let). Poslední roky byly pro naši rodinu plné životních zkoušek, které prověřily nejen mou sílu, ale i schopnost najít v sobě naději, i když se zdálo, že se vše hroutí.
Po letech soužití v toxickém vztahu s otcem dětí jsme se rozhodli pro jeho ukončení. Bylo to období plné zoufalství, beznaděje a obav z budoucnosti, ale zároveň to byl krok k novému začátku. Rozpad rodiny byl náročný nejen emočně, ale i finančně. Najednou jsem musela zvládnout vše sama – být podporující matkou, vytvářet bezpečný domov a zároveň se postavit na vlastní nohy.
Můj cíl byl jasný: dát dětem pocit stability a vytvořit útulné místo, které bude naším přístavem, kde se budeme cítit dobře. Přestože náš byt má jen 50 m², podařilo se mi ho přizpůsobit tak, aby každé dítě mělo svůj koutek na hraní, psaní úkolů a abychom mohli trávit společné chvíle vařením v kuchyni, které tolik milujeme. Užívali jsme společných snídaní, večeří i víkendových obědů. Když jsem dokončila úpravy, cítila jsem hrdost, jakou jsem dlouho nezažila.
Ale život měl pro mě další zkoušku. Jen pár dní před Vánocemi roku 2023 jsem se dozvěděla diagnózu – selhání ledvin. Byla to tvrdá rána, která změnila vše. Od té chvíle jsem třikrát týdně podstupovala dialýzu a učila se žít v novém režimu. Bylo to nesmírně těžké období pro mě i mé děti.
Ačkoliv jsem vždy chtěla, aby moje děti měly radostné dětství, měly dětské sny, jejich jediným přání však bylo – aby jejich maminka měla zdravou ledvinu. Tento sen se jim splnil letos v dubnu, kdy jsem podstoupila transplantaci. Uviděla jsem světlo na konci tunelu, dostala šanci opět žít naplno a být tu pro své děti.
Jak pomůžeme?
Po transplantaci mám před sebou další výzvu. Musím pravidelně užívat imunosupresiva, která mají vedlejší účinky jako třes končetin, poruchy spánku, nechutenství či pocit horkosti v těle. A právě tento poslední symptom je v našem bytě obrovským problémem. Náš domov je orientován na západ a od poledne až do večera se kuchyň zalévá slunečními paprsky. V zimě je to příjemné, ale na jaře a v létě se stává teplota v kuchyni nesnesitelnou.
Společné chvíle u vaření a jídelního stolu budeme muset odložit až na zimní období. Jídlo vařím sama v ranních hodinách, abych se vyhnula vysokým teplotám, a společné večeře s dětmi trávíme na gauči v obývacím pokoji, protože u jídelního stolu je pro mě příliš horko.
