Pohádka o Sněhurce

… jedna obyčejná česká vesnička. Ale možná to byl les? Nebo pole? Půda, kůlna, seník, příkop? Kdo ví?

Tak či tak, není to důležité. Pro náš příběh je důležité, že někde venku se před sedmi lety narodila výjimečně krásná kočička s čistě bílým kožíškem. Tehdy ale ještě tato kočička žila se svojí maminkou a sourozenci venku a lidí se spíše stranili, protože člověk umí být k venkovním kočičkám tak zlý, že si kočičky strach z lidí předávají z generace na generaci.

Řízením osudu se ale tyto kočičky dostaly do útulku, což je zachránilo před krutým živořením venku, a potom také do milujících náručí lidí s dobrým srdcem.

Naše bílá kočička tak dostala věci, které nikdy před tím neměla: bezpečí domova, teplý pelíšek, láskyplné pohlazení a konečně také jméno.

Sněhurka.

Sněhurka žila šest let šťastně se svou novou majitelkou. Naučila se věřit lidem a očekávat od lidské ruky to hezčí, co umí nabídnout: pohlazení po hřbetě, poškrábání za ušima nebo pod bradičkou, opatrné láskyplné objetí, denní příděl jídla a ňaminek. Protože už se lidí nebála a neměla důvod utíkat, měla také hodně volnosti a mohla si chodit na procházky po okolí, jak se jí zachtělo.

Zatímco Sněhurka žila svůj šťastný život, roky ubíhaly, a to i pro hodnou starou paní, která otevřela kočičce z útulku svou milující náruč, srdce i domov. Babička postupně chřadla, až se nakonec mohla po svém domově pohybovat jen s pomocí chodítka. Když Sněhurka jednou z venku přišla s červeným čumáčkem, myslela si, že je to asi jen škrábanec.

Jenže.

Rána na nosíku se nehojila. Naopak, plíživě se zvětšovala. S každým otřením čumáčku v bytě za sebou Sněhurka nechávala krvavé stopy. Jak rána rostla, pro starou babičku přestalo být fyzicky možné se o Sněhurku starat a zároveň udržovat jejich prostředí v čistotě.
Při rozhodování, co dál, rodina dospěla k srdcervoucímu rozhodnutí se Sněhurky vzdát a najít jí nové majitele. Sněhurka tak musela vyměnit svůj domov, milovanou majitelku a svobodu pohybu venku za čekání na novou rodinu v pobytovém boxu ve veterinární ordinaci, kde stanovili předběžnou diagnózu: skvamocelulární karcinom. Nejběžnější nádor kočiček a psů, kteří tráví hodně času venku a jsou tak vystaveni vysoké dávce UV záření.

Přes usilovnou snahu najít Sněhurce nový domov, kde by mohla dožít, než nádor doroste do velikosti, která pro ni bude neúnosná, plynuly dny, týdny, měsíce a Sněhurka neměla žádného zájemce. Dlouho jen čekala a čekala, až přijde zázrak a drahocenný čas ubíhal.

Po dvou měsících pobytu na veterině se Sněhurky touha po novém domově konečně dotkla duše, která na ni zareagovala.

Jsme Fousky z.s. a od roku 2015 pomáháme nemocným, nechtěným a opuštěným kočičkám, které neměly v životě štěstí.

Když naši Fouskotetu Lindu kontaktovala vnučka bývalé majitelky s prosbou, zda bychom se kočičky ujali, Linda neváhala ani vteřinu; se skvamocelulárním karcinomem už totiž máme nějaké zkušenosti. Před necelými dvěma roky jsme s tímto nádorem přijali kocourka Dědouška, jehož příběh jsme s Vámi také sdíleli prostřednictvím Donia: Na Dědouškův boj s rakovinou

Bohužel, v době, kdy jsme se o Sněhurce dozvěděli, jsme absolutně nebyli schopni ji umístit. Trvalo tak ještě dva měsíce, než jsme si pro kočičku konečně mohli dojet a setkání bylo nádherné. Sněhurka se své nové tety vůbec nebála, nechala se ochotně vzít do náruče a pomazlit. 

Na vstupním vyšetření jsme zjistili, že má Sněhurka bohužel ve velmi špatném stavu zoubky, a tak se spolu s jejich operací ihned udělala biopsie rány na čumáčku, která původní předběžnou diagnózu potvrdila.

Stáli jsme tedy před rozhodnutím: nechat Sněhurku opravdu dožít? Nebo bojovat? Jelikož se rána na čumáčku nezdála velká a Sněhurka je relativně mladá, zdravá kočička, rozhodli jsme se, že si zkusíme vybojovat život! Objednali jsme Sněhurku na vyšetření na specializované onkologické pracoviště.

Máme obrovskou radost, protože se Sněhurky ujal přední český onkolog, MVDr Ondřej Škor, který působí na klinikách nejen po celé ČR, ale i na Slovensku nebo v Rakousku a kočičí skvamocelulární karcinom je jedna z jeho specializací.

Dostali jsme od pana doktora několik možností léčby:
– CHIRURGICKÉ ODSTRANĚNÍ NÁDORU
-- Časově asi nejméně náročná procedura, která má ale i tak poměrně hodně ALE. Vzhledem k umístění nádoru na čumáčku (na rozdíl třeba u ucha), by bylo vhodné, aby chirurgii dělal nejen onkolog, ale také zkušený plastik, který následně provede rekonstrukci čumáčku tak, aby byla zachována jeho čichová funkce. Z tohoto důvodu by velmi pravděpodobně byla nutná operace v zahraničí, což prodlouží čas, kdy Sněhurka bude bez léčby kvůli nutnosti najít vhodnou kliniku a naplánovat zákrok.
-- Cenový odhad cca 2000 – 3000 Euro.

– ELEKTROCHEMOTERAPIE
-- Chemoterapie podporovaná elektrickými impulsy v místě nádoru, což dělá rakovinové buňky mnohonásobně citlivější k chemoterapii. Provádí se v anestezii jednou za 2–3 týdny. Velkou výhodou je, že tuto léčbu by nám mohli poskytnout přímo na RegiaVet, nemusíme tedy Sněhurku nikam stěhovat
-- Pro vyléčení bude potřeba udělat 3–6 dávek, jedna dávka stojí cca 15.000 korun.
-- Vzhledem k dobrému zdraví Sněhurky, může první dávku dostat ihned.

– RADIOTERAPIE
-- Nutno ozařovat až do úplného vyléčení.
-- V ČR není žádné pracoviště, které by radioterapii provádělo. Sněhurka by ji mohla podstoupit na univerzitě ve Vídni, nebo na klinice ve Frankfurtu.
-- Velmi intenzivní terapie v anestezii, provádí se každý pracovní den a v rozsahu, v jakém má Sněhurka nádor, by bylo potřeba 13–18 sezení.
-- Odhadovaná cena 6000 – 8000 Euro. 

Možnost zahájit léčbu ihned, spolu s faktem, že Sněhurka kvůli ní nebude muset do zahraničí, nakonec rozhodla. Sněhurka už tak přišla o spoustu času, elektrochemoterapie je navíc – na rozdíl od chirurgického odstranění – mnohem přesnější. Holčička tak dostala první dávku hned na vstupní kontrole 5. října a poté znovu 21. října.

Léčba je však pro kočičku extrémně náročná. S každým cyklem chemoterapie Sněhurka strávila minimálně 1 den navíc na hospitalizaci kvůli dehydrataci nebo nechutenství. Přese všechno je Sněhurka v rámci možností veselá, kontaktní a umazlená, což nám dává sílu a odhodlání pokračovat.

Vybranou částku použijeme na zaplacení terapie, uhrazení dalších nutných vyšetření nebo hospitalizací, nákup léčiv, péči o Sněhurčiny potřeby, speciální dietu pro onkologické pacienty a podobně. Pokud by prostředky ze sbírky nevyužila přímo Sněhurka, využijeme je pro některé z dalších 60 kočiček, o které se v našem útulku staráme.

Prosím, pomozte nám napsat Sněhurčině příběhu krásný a šťastný konec!