Dobrý den, ráda bych se Vám představila, jmenuji se Aneta Střížová, bude mi snad v červenci 33 let, mám 2 děti a velkou zálibu ve zvířatech a přírodě, bohužel minulý rok se náš život úplně obrátil o 360' a dlouho zvažuji založení této sbírky, ale bohužel je situace taková, jaká je a nezbývá mi nic jiného, než Vás požádat o pomoc a ráda bych Vám povyprávěla náš příběh…
Všechno se nám to začalo sypat 14. 2. 2023, když synovi ( 8let ) zjistili diabetes 1.stupně, byli jsme hospitalizováni na jip, kde byl syn stabilizován a učili jsme se během 2 měsíců s diabetem pracovat a sžít, nebylo to vůbec jednoduché, ale syn je velký bojovník a zvládl to jako hrdina.
Bohužel jsem musela opustit zaměstnání, které jsem milovala, pracovala jsem jako chůva v jesličkách, ale syn mě potřeboval a já se mu plně věnovala 24 hodin, 7 dní v týdnu…Ten stres se začal podepisovat i na mém zdraví, to, co začalo jako nesnesitelný reflux a občasné bolesti břicha hlavně po jídle vyústilo až v rakovinu žaludku 4.stupně. Než se na ni vůbec přišlo, podstupovala jsem hromady vyšetření, které neměli konce, půl roku jsem byla jen na výživové sondě, která mi vedla přes nos, žaludek do tenkého střeva, jelikož už jsem nebyla schopna se normálně najíst, nádor se tak rozrostl, že už žaludek nebyl žaludkem, ale byl to už jen nádor, který musel operativně ven..
Podstoupila jsem 1.kolo chemoterapii, aby se zabránilo dalšímu šíření do těla a došlo ke zmenšení nádoru, aby se mohlo vůbec operovat..žádné nemocnici se do takového výkonu nechtělo, jelikož riziko úmrtnosti bylo veliké, až VFN v Praze mi dalo šanci na život.
Při operaci mi vzali se žaludkem i slezinu, vaječníky a udělali mi chemický výplach dutiny břišní chemoterapií, tzv.Hipec. Po operaci jsem sama nedýchala a musela jsem být na umělé plicní ventilaci.
Naštestí to relativně dobře dopadlo, i přes veliké dávky opiatu, vodě na plicích a výbornému lékařskému týmu, výborné péči jak na ARO a JIP mám šanci na život..Teď podstupuji další kolo chemoterapií, není to jednoduché, někdy bych se nejradši ani neviděla, pohled do zrcadla mě děsí, z 64 kilo mám 38 a váha nechce vůbec nahoru..
Mám strašně velkou podporu v celé svoji rodině, bez nich bych to nezvládla, ani po psychické stránce, ani po té finanční. Pořád si říkám, že tu musím být, co nejdéle pro svoje děti, ale každý den, měsíc je pro mě jako zázrak…
