V nakladatelství Togga plánujeme vydání drobné knihy Aleše Nováka s názvem „Smrt ve filosofické antropologii: Scheler – Landsberg – Plessner“, která navazuje na předchozí podobně koncipovanou knihu "O bolesti: Ernst Jünger – Martin Heidegger – F. J. J. Buytendijk".
Od svých počátků se filosofie rovněž snažila podávat odpovědi na otázku lidské smrti a poskytnout způsob, jak se s ní vyrovnat. Bylo-li pak úlohou filosofické antropologie zkoumat podstatu člověka, nemohla se nevyjadřovat rovněž k otázce smrti. Max Scheler zkoumal podstatu smrti na základě deskriptivní analýzy zkušenosti stárnutí, jež je způsobem, jak se uskutečňuje samotný život. Na základě popisu toho, co by se vlastně dalo označit jako vnitřní časové vědomí, ukazuje podstatu smrti jakožto směřování k ní na způsob stárnutí, při kterém dochází k postupnému stlačování temporálních dimenzí ve prospěch minulosti a na úkor bezprostřední přítomnosti i budoucnosti.
Na Schelerovy analýzy navazuje jeho nejlepší žák Paul Ludwig Landsberg, který své zkoumání smrti koncipuje však odlišně, a to prostřednictvím zkušenosti se smrtí milované blízké osoby. Podstata smrti se mu pak ukazuje tak, že smrt je přítomná svou nepřítomností a to, co způsobuje, je nepřítomnost přítomnosti na příklad či zejména právě milované blízké osoby. Smír se smrtí lze nalézt v láskyplné naději a víře a symbolem takovéhoto smíru se smrtí je Ježíš Kristus.
Při znalosti jak Schelerových, tak Landsbergových zjištění konečně Helmuth Plessner uvažuje o smrti v jejím vtahu k času v kontextu kosmického dění, v rámci kterého smrt není nic lidsky privilegovaného či omezujícího se na primát lidské existence. Smrt zakořeňuje vše živé v celkovém kosmickém dění života, nikoli vytrhuje z něho. Zkušenost smrti dává možnost negativní zkušenosti s tím, co nepomíjí, co lze označit za věčné, na kterém je možné participovat prostřednictvím zaujetí kosmické perspektivy, jež překonává separovanou, zbytečně vážně se beroucí individualitu.
Všechny tři podoby filosoficko-antropologického zamyšlení nad podstatou smrti tak naplňují jeden z úkolů filosofie, totiž nabídnout útěchu tváří v tvář nevyhnutelné smrti a naději na cosi, jako je život po smrti. Ovšem u toho se veškerá filosofie už musí zastavit, aby nepřekračovala svůj „mandát“.
Chceme-li se tedy dovědět něco zásadního o životě a o tom, jak se to má v životě s bytím člověka a se světem, unikne nám to, odhlédneme-li od smrti. Zkoumat život a jeho případný „smysl“ je třeba spolu se smrtí. Neboť smrt je prubířský kámen všech zásadních výpovědí o životě, ba samotného života a jeho vedení.
Z obsahu knihy:
1. Max Scheler, Smrt a život po smrti
2. Max Scheler, Stárnutí a smrt: Přednáška Podstata smrti (1923/24)
Fenomenologie života a smrti a geneze zformování naší ideje o živých a mrtvých věcech
Problém smrti v objektivních přírodních vědách
Psychologie smrti
Všeobecná příčina stárnutí a smrti
Empirické projevy stárnutí
Proměny nazírání prostoru a času
Stárnutí, smrt a pudový život
Pud k smrti
Úzkost ze smrti, strach ze smrti, bažení po smrti
3. Paul Ludwig Landsberg, Uvedení do filosofické antropologie (1934)
4. Paul Ludwig Landsberg, Zkušenost smrti (1937)
5. Helmuth Plessner, O vztahu času k smrti (1952)
