Silvia je děvčátko s velkou silou, radostí a vůlí k životu. Její příchod na svět byl nečekaný a velmi těžký, v nemocnici strávila celých 165 dní. Doslova bojovala o život, prodělala infekce, zápal plic, krvácení do mozku, dva zákroky očí kvůli retinopatii a zvládla i převoz přes celou republiku (z Martina do Prahy). Nakonec díky péči lékařů v Česku i na Slovensku odešla domů s rodiči, i když ještě na několik měsíců s kyslíkovou podporou.
Na brzkých kontrolách u lékařů se začaly projevovat první známky opožděného psychomotorického vývoje a přetrvávající novorozenecké reflexy. Lékaři je nakonec spojili s raným krvácením do mozku a v 1,5 roce jí diagnostikovali dětskou mozkovou obrnu – spastickou diparézu. Pro rodinu tak začal ještě intenzivnější kolotoč fyzioterapie, ergoterapie a mnoho nezodpovězených otázek ohledně budoucnosti.
Silvinka denně cvičí s rodiči a dělá malé, ale velmi důležité pokroky. Je na ní vidět, že by moc ráda běhala s vrstevníky. Má za sebou pobyty v lázních i aplikaci botulotoxinu, přesto ve svých 2,5 letech stále samostatně nechodí. Limitují ji spastické nožičky, na kterých stojí na špičkách, a také jejich vtáčení dovnitř, což omezuje chůzi. Kromě toho má slabý střed těla s diastázou, což jí velmi ztěžuje stabilitu. Zatím jen obchází nábytek, s dopomocí zvládne pár kroků s chodítkem, ale nedokáže sedět ve volném sedu (pouze v tzv. W sedu). Zároveň bojuje s ergoterapeuty a logopedy (a každý den s rodiči) o běžný příjem potravy, který je už od miminka velmi malý, což způsobuje, že nemá tolik sil.
Tato znevýhodnění ji omezují nejen v pohybu, ale i ve hře a poznávání světa.
Věříme však, že díky intenzivní rehabilitaci by Silvia mohla nabrat potřebnou sílu a přiblížit se vysněné samostatné chůzi. Aby mohla plně využívat svou energii k poznávání světa, hraní si s vrstevníky a jednou třeba i k nástupu do běžné mateřské školy.
