Pomozte mi vydat knihu, která dává naší bolesti jazyk
Několik měsíců pláče.
Vnitřní bolesti.
Hledání důvodů.
Znovu a znovu.
Bolest neustupovala a odpovědi nepřicházely. A tak jsem začala hledat. Potřebovala jsem pochopit, co se ve mně děje. Hledala jsem tak dlouho, dokud jsem nenarazila na nervový systém.
Na jazyk těla.
Na vysvětlení, které přišlo pozdě, ale konečně začalo spojovat všechno dohromady. Najednou do sebe zapadalo to, co jsem cítila celý život, ale neuměla jsem pojmenovat. A právě v období, kdy jsem už téměř neměla naději, chuť ani pocit smyslu, začala vznikat tato kniha.
Už dříve jsem věřila jedné věci: že lidé neubližují proto, že jsou zlí, ale proto, že sami nesou bolest, se kterou si nevědí rady. Jen jsem tehdy ještě nerozuměla tomu, jak přesně se to děje. Postupně se začaly propojovat jednotlivé části. Bolest, otázky, tělo a jazyk, který mi celý život chyběl. Pochopila jsem, že jsem nezpochybňovala lásku. Zpochybňovala jsem možnost zůstat. Ne proto, že bych nevěřila, ale proto, že jsem nerozuměla vzorcům. Nikdo mi dříve nevysvětlil, že nervový systém reaguje rychleji než naše hlava . Že klid může být skutečný, a přesto v nás vyvolávat strach. Že blízkost může otevřít starou bolest, aniž by byla lží. A že některé naše reakce nevycházejí z toho, co se děje právě teď, ale z toho, co jsme prožili dříve.
Tato kniha vznikla z bolesti, kterou už nešlo umlčet. Ještě více však vznikla z potřeby porozumět tomu, co se v nás děje, dříve než začneme obviňovat sebe nebo druhé. Nevznikla z ambice. Vznikla z potřeby přežít, a pochopit. Vznikla také z myšlenky že kdybych tento jazyk znala dříve… mohlo to být navždy. A pokud to dnes mohu předat dál, pak věřím, že to, čím jsem prošla, nebylo zbytečný.
Tuto knihu jsem nezačala psát proto, abych hledala odpověď. Začala jsem ji psát ve chvíli, kdy jsem je již měla. Jenže pochopení mě nezastavilo. Naopak. Otevřelo další vrstvu.
Začaly se kolem mě odehrávat situace, které už nešlo přehlížet. To, co jsem pochopila u sebe, se najednou nedalo oddělit od světa kolem mě. Od rodičovství. Od společnosti. Od systému. Od způsobu, jakým zacházíme s bezpečím, když se ho snažíme řídit, místo cítit.
Pochopení jednoho nervového systému se začalo propojovat s otázkou, co se děje v nervových systémech ostatních lidí. V našich rodinách, ve vztazích, ve školách i v institucích. Začala jsem si klást otázky, které podle mě stojí za to otevřít: Co kdybychom se více učili rozumět sami sobě i druhým? Co kdybychom přestali vnímat člověka pouze skrze jeho chování, chyby nebo minulost? Co kdybychom se místo studu a strachu začali více opírat o bezpečí, vztahy a pochopení?
Věřím v možnost lepšího světa. Světa, ve kterém bude více laskavosti, porozumění a skutečného bezpečí namísto strachu, odsuzování a bolesti.
Věřím, že změna je možná.
Lidé, kteří někdy nerozuměli sami sobě, kterým nevycházely vztahy, kteří měli pocit, že jsou problémem oni sami, nebo naopak, že problém je všude kolem nich. Lidé, kteří chtějí pochopit. Ne proto, aby hledali viníka, ale aby mohli začít něco měnit. Téma nervového systému, traumatu a vlivu prostředí na člověka podle mě potřebuje mnohem více prostoru ve veřejné diskusi, ve vzdělávání i v každodenním životě. Nejde o konspiraci. Jde o propojení neurobiologie, lidského chování a kultury, ve které žijeme. To, co se naučíme chápat u sebe, může ovlivnit také způsob, jakým přistupujeme k ostatním. A právě zde podle mě začíná skutečná změna, tam, kde se člověk odváží znovu cítit.
Pomozte mi dostat tento jazyk mezi lidi. Ráda bych, aby se to, co se neučíme a je pro naše životy zásadní, postupně dostalo mezi lidi, do škol, institucí, rodin a dalších prostředí, kde mohou pomoci otevřít důležité otázky. Chtěla bych, abychom se jako společnost více učili rozumět bezpečí, emocím, vztahům a potřebám dětí i dospělých. Abychom naše děti neučili pouze přežívat ve strachu, ale také důvěře, laskavosti, zdravým hranicím a pocitu, že jsou hodné lásky i tehdy, když se jim něco nedaří.
Tato kniha je začátek.
Začátek jazyka, který mnoha z nás nikdy nebyl vysvětlen. Jazyka, který nám může pomoci lépe porozumět vlastnímu tělu, emocím, vztahům i tomu, proč někdy reagujeme způsobem, kterému sami nerozumíme.
Věřím, že laskavost může měnit svět. Že skutečná změna nemusí začínat studem ani trestem, ale pochopením, odpovědností a návratem k sobě. Pomozte mi uskutečnit sen o světě, ve kterém budeme lépe rozumět lidské bolesti a společně vytvářet více prostoru pro cit, lásku, bezpečí a důstojnost. Každý z nás má možnost ovlivnit, co předá dál. Otázkou je, zda chceme pokračovat ve vzorcích, které jsme sami zdědili, nebo se pokusíme vytvořit něco jiného – pro sebe, pro naše děti i pro generace, které přijdou po nás. Tato kniha není hotovým řešením všech problémů. Je pozváním k pochopení, k otázkám a k rozhovoru, který podle mě potřebujeme vést.
Děkuji každému, kdo dočetl až sem. A děkuji také všem, kteří se rozhodnou stát součástí této cesty. Možná společně dokážeme změnit něco, co se dlouho zdá neměnné.
