Představení sbírky
Rádi bychom vám všem představili příběh Štěpánka. Štěpánek netoužil nikdy po ničem víc, než blbnout s kámoši venku a při hrách na PC úplně stejně jako kdejaký jiný 12letý kluk. Jenomže to u čeho si říkáte, to nás snad nikdy nepotká, tak naši kamarádku Monču a její rodinu postihlo. Štěpánek od ledna bojuje s akutní lymfobalistickou leukémií a my všichni ve Slavičíně pevně věříme, že jejich boj bude VÍTĚZNÝ. Jenomže Monča se Štěpánkem teď veškerý čas tráví v nemocnici, a tak bychom si moc přáli dopřát jim to na co si teď nemůže vydělávat rozdáváním úsměvů za kasou v obchodě. Dopřejme Monči s rodinou udělat si finanční rezervu na jakékoliv nečekané finanční výdaje.
Komu pomůžeme?
Štěpánek má dvě oči, uši, nohy, ruce…..kluk jak kdejaký jiný ze třídy. Možná jako malý trochu často nemocný, bronchitida atd. ale s nástupem do školy se zdálo všechno být v pořádku. Štěpánek byl ve škole vzorný, kamarádský a nikdy s ním nebyl žádný zásadní problém. Po svém boku měl vždycky svoji skvělou sestřičku, maminku a tatínka. Jenomže i je doma potkalo to, co se občas v životě stává. Mamka s taťkou se rozvedli a maminka Monča s dětmi se začali znovu od začátku stavět na vlastní nohy. Když si Monča vyřizovala hypotéku na byt, začali bourat a budovat svůj nový domov, tak přišla další hrozná rána. Štěpánek onemocněl. Když začat Štěpa pár dní před osudným datem 2. 1. 2021 chraptit a vyskočila mu na těle vyrážka tak se předpokládalo, že to bude nejspíš alergická reakce. Navíc vyrážka po pár dnech sama zmizela, tak mohli Štěpa se sestřičkou jít na víkend k tátovi. V neděli už ale tatínek vyděšeně volal Monče, že Štěpa nějak divně chraptí a navíc má nějaký útvar na prsou. Na nic nečekali, všichni sedli do auta a jeli na pohotovost do Zlína v domnění, že se jedná o nějakou reakci na vyrážku, hnis, bronchitida…..LEUKÉMIE nikoho ani nenapadla. Doktorka naštěstí nic nepodcenila, hned odeslala Štěpánka na vyšetření, rentgen, ultrazvuk a Štěpiho s mámou si uložili na pokoj ve Zlínské nemocnici. Tehdy ještě nikdo netušil, že začíná největší životní boj. Ještě se nestihl Štěpánek převléct do pyžama a už si rodiče odvolával pan doktor, který jim zděsil, že se jedná o onkologický nález. Následoval okamžitý převoz do nemocnice v Olomouci, kde hned na JIP zahájili veškerá vyšetření.
2. 1. bylo rodině sděleno, že má Štěpánek akutní lymfobalistickou leukémii. Začal první blok léčby. Štěpánek je statečný kluk a po vzoru své bojovné maminky se rozhodl bojovat i s touto zákeřnou nemocí. Po 14dnech léčby se dostavily první vedlejší účinky (bolest hlavy, nevolnost, cukrovka). Bolest byla tak ukrutná, až se Štěpa nedokázal postavit na nohy, shodil na 24kg a dokončení prvního bloku se protáhlo z 33dnů na 58dní. PRVNÍ BLOK Štěpánek porazil a s pomocí maminky, rehabilitační sestry, sestřiček a doktorů se s podpěrou chodítka postavil na nohy. Štěpánek s maminkou plakali radostí, zpátky jim to dodalo sílu bojovat a s nepatrnými nevolnostmi dokončili i druhý blok. Na Hematoonkologickém oddělení 21B už si našli i kamarády, protože sdílené neštěstí se líp snáší. Teď je Štěpánek ve třetím bloku a dává mu opravdu zabrat. Tělíčko malého chlapce už je unavené, v těle má zavedený žilní katetr, po chemoterapiích mu naskákaly boláky v pusince, které mu nedovolují přijímat klasickou stravu a před sebou má ještě dvě silné chemoterapie, kterýma dokončí třetí blok a bude ho čekat poslední bitva, poslední blok který je stejně děsivý jako ten první. Ale Štěpánek a jeho rodina bojují tak silně a odhodlaně, že my všichni, kteří jejich příběh sledujeme, pevně věříme a víme, že ŠTĚPA VYHRAJE.
A proč vám to píšeme? Spousta z vás Monču zná. Někteří jako vždy milou, usměvavou holku z papírnictví, někteří jako silnou XENU, která zvedá těžké váhy v posilovně, další jako maminu, která se prohání s děckama po cyklostezce na kole. My Monču známe jako BOJOVNICI. Nikdy nic jen tak nevzdává a porážku si nepřipouští. A slíbili jsme Monče, že budeme hledat kouzelný prsten, kterým zatočíme a její synek bude zdravý a všechno bude jako dřív. Jenže ho nemůžeme najít, čas běží a na jednu maminku toho je teda už fakt hodně. A to má doma ještě Elenku, která teď musí zvládat všechno, tak jak kdyby byla maminka doma.
My z našeho týmu (a Monča je tak trochu taky součástí) bychom si moc přáli, aby ty všední dny, kdy nás nic netrápí, nebolí a můžeme chodit do práce vydělávat peníze a večer se přitulit ke svým dětem měla i Mončina rodina trochu snazší. A pokud by k tomu měly dopomoct vybrané peníze z této sbírky, tak budeme nejšťastnější v životě. Protože s tím kouzelným prstenem to moc nevidíme…..
