Štěpánek má dvě oči, uši, nohy, ruce…..kluk jak kdejaký jiný ze třídy. Možná jako malý trochu často nemocný, bronchitida atd. ale s nástupem do školy se zdálo všechno být v pořádku. Štěpánek byl ve škole vzorný, kamarádský a nikdy s ním nebyl žádný zásadní problém. Po svém boku měl vždycky svoji skvělou sestřičku, maminku a tatínka. Jenomže i je doma potkalo to, co se občas v životě stává. Mamka s taťkou se rozvedli a maminka Monča s dětmi se začali znovu od začátku stavět na vlastní nohy. Když si Monča vyřizovala hypotéku na byt, začali bourat a budovat svůj nový domov, tak přišla další hrozná rána. Štěpánek onemocněl. Když začat Štěpa pár dní před osudným datem 2. 1. 2021 chraptit a vyskočila mu na těle vyrážka tak se předpokládalo, že to bude nejspíš alergická reakce. Navíc vyrážka po pár dnech sama zmizela, tak mohli Štěpa se sestřičkou jít na víkend k tátovi. V neděli už ale tatínek vyděšeně volal Monče, že Štěpa nějak divně chraptí a navíc má nějaký útvar na prsou. Na nic nečekali, všichni sedli do auta a jeli na pohotovost do Zlína v domnění, že se jedná o nějakou reakci na vyrážku, hnis, bronchitida…..LEUKÉMIE nikoho ani nenapadla. Doktorka naštěstí nic nepodcenila, hned odeslala Štěpánka na vyšetření, rentgen, ultrazvuk a Štěpiho s mámou si uložili na pokoj ve Zlínské nemocnici. Tehdy ještě nikdo netušil, že začíná největší životní boj. Ještě se nestihl Štěpánek převléct do pyžama a už si rodiče odvolával pan doktor, který jim zděsil, že se jedná o onkologický nález. Následoval okamžitý převoz do nemocnice v Olomouci, kde hned na JIP zahájili veškerá vyšetření.
2. 1. bylo rodině sděleno, že má Štěpánek akutní lymfobalistickou leukémii. Začal první blok léčby. Štěpánek je statečný kluk a po vzoru své bojovné maminky se rozhodl bojovat i s touto zákeřnou nemocí. Po 14dnech léčby se dostavily první vedlejší účinky (bolest hlavy, nevolnost, cukrovka). Bolest byla tak ukrutná, až se Štěpa nedokázal postavit na nohy, shodil na 24kg a dokončení prvního bloku se protáhlo z 33dnů na 58dní. PRVNÍ BLOK Štěpánek porazil a s pomocí maminky, rehabilitační sestry, sestřiček a doktorů se s podpěrou chodítka postavil na nohy. Štěpánek s maminkou plakali radostí, zpátky jim to dodalo sílu bojovat a s nepatrnými nevolnostmi dokončili i druhý blok. Na Hematoonkologickém oddělení 21B už si našli i kamarády, protože sdílené neštěstí se líp snáší. Teď je Štěpánek ve třetím bloku a dává mu opravdu zabrat. Tělíčko malého chlapce už je unavené, v těle má zavedený žilní katetr, po chemoterapiích mu naskákaly boláky v pusince, které mu nedovolují přijímat klasickou stravu a před sebou má ještě dvě silné chemoterapie, kterýma dokončí třetí blok a bude ho čekat poslední bitva, poslední blok který je stejně děsivý jako ten první. Ale Štěpánek a jeho rodina bojují tak silně a odhodlaně, že my všichni, kteří jejich příběh sledujeme, pevně věříme a víme, že ŠTĚPA VYHRAJE.
A proč vám to píšeme? Spousta z vás Monču zná. Někteří jako vždy milou, usměvavou holku z papírnictví, někteří jako silnou XENU, která zvedá těžké váhy v posilovně, další jako maminu, která se prohání s děckama po cyklostezce na kole. My Monču známe jako BOJOVNICI. Nikdy nic jen tak nevzdává a porážku si nepřipouští. A slíbili jsme Monče, že budeme hledat kouzelný prsten, kterým zatočíme a její synek bude zdravý a všechno bude jako dřív. Jenže ho nemůžeme najít, čas běží a na jednu maminku toho je teda už fakt hodně. A to má doma ještě Elenku, která teď musí zvládat všechno, tak jak kdyby byla maminka doma.
My z našeho týmu (a Monča je tak trochu taky součástí) bychom si moc přáli, aby ty všední dny, kdy nás nic netrápí, nebolí a můžeme chodit do práce vydělávat peníze a večer se přitulit ke svým dětem měla i Mončina rodina trochu snazší. A pokud by k tomu měly dopomoct vybrané peníze z této sbírky, tak budeme nejšťastnější v životě. Protože s tím kouzelným prstenem to moc nevidíme…..
