Představení sbírky
Jmenuji se Iva a celý svůj život věnuji koním, a starám se, a pečuji o staré, a nemocné koně, které už nikdo nechce nebo je zničil v lese při svém podnikáni.
Komu pomůžeme?
Zachránila jsem týraného koně a prosím pomozte mi jej zachránit znovu. 28. 3. 2022 jsem přijala koně vyhublého na kost. Byl tak zesláblý, že se nemohl udržet na nohou, potácel se ze strany na stranu, myslela jsem, že každou chvíli upadne. Neměl na sobě nic, jen hlavu a obrovské nohy s dlouhými rousy. Okamžitě se pustil do hledání travičky, která v té době začínala růst. Po chvíli se osmělil a zamířil do přístřešku plném sena a dalších koní, kterých jsem se ujala.
Zabořil hlavu do sena a až do večera ji nevytáhl. Mezi tím jsem nachystala výživné krmivo z různých druhů nakoupených namíchaných krmiv, obilovin, kukuřice, otrub, předem namočených cukrovarských řízků a hlavně slunečnicového oleje, vykvašených kvasnic, glukopuru, ostropestřce a domácího vajíčka. To vše jsem zalila uvařeným lněným semínkem a zamíchala jako kaši. Kaši dostával 2× denně, k tomu neomezené množství sena, mrkev, jablíčko, hrušku a začínající pastvu. Každý den si lehl a já musela hledat pomoc a zvednout jej nakladačem. Strachy o něj jsem vůbec nespala.
Tak to šlo celé 4 týdny, dokud se nezačal zvedat sám. Od té chvíle jsem věděla, že je vyhráno. Pomalu,ale jistě přibýval na váze, hlavně se mu zakulacovaly boky, břicho a už mu netrčela 20 cm páteř. Za tři měsíce vypadal jako chudší kůň a za půl roku jako krásný kůň, tak jak má kůň vypadat. Koníkovi jsem dala jméno Joey, válečný kůň, podle té jeho nezlomné vůle, jak strašně chce žít a co všechno si musel vytrpět. Prostě tvrďák.
V červenci loňského roku dostal náhle horečky, léčili jsme jej s paní doktorkou doma, ale protože se nelepšil, odvezla jsem jej do veterinární nemocnice v Brně, kde paní doktorka zjistila absces v levém předním kopytě, měl celé podminované kopyto. Každý týden v celkové narkóze odstraňovala z kopyta nekrózu. Léčba trvala 3 měsíce a stála spoustu peněz. Doma jsem pak čistila kopyto 2–3× denně a polévala zředěnou Betadine další 4 měsíce.
Po šíleně mokré a zabahněné zimně jsem si myslela, že máme nejhorší za sebou a že už nás nic zlého nepotká, ale opak je pravdou. Zase to přišlo jako rána z čistého nebe a opět v červenci. A protože je Joey strašný tvrďák, nedá na rozdíl od jiných koní vůbec najevo, že jej něco bolí a jen podle chování jsem poznala, že něco není v pořádku. První co mně napadlo-absces v kopytě. Ihned jsem zavolala doktora, ale ten mně vynadal, že to žádný absces není! Po více jak 14 dnech začal Joey nenápadně opatrně pokládat pravou přední končetinu. Na druhý den začal kulhat. Takže jsem ho opět po roce odvezla do veterinární nemocnice v Brně. Rentgenový snímek mi jen potvrdil-absces v pravém předním kopytě. Ale, až když paní doktorka kopyto otevřela, zjistila, že je na tom daleko hůře, než v loni levé kopyto. Opět mu paní doktorka v celkové narkóze odstraňuje – ořezává z kopyta nekrózu. Ale Joey je bojovník, nevzdává se a bojuje o svůj život jak může.
Po 3 týdnech mu paní doktorka mohla nasadit do kopyta larvy – 150 kusů o průměru 3mm, které usnadní její práci a přesně vědí co ponechat v kopytě a co ne. Joey má před sebou ještě několik takových operací, než bude mít kopyto v úplném pořádku a bude moct jet domů. I když celková léčba bude stát spoustu peněz, nemá cenu to nevzdat, protože přestože Joey zažil v minulosti tolik špatného a zlého zacházení od lidí, je neuvěřitelně hodný, neskutečně milý, neublížil by ani mouše, miluje a trpělivě vozí děti a hlavně přesto přezevšeho věří lidem. Je to takové milé zlatíčko, které a to mu už zůstalo, chce pořád něco dobrého na zub.
