Judžyn leží na nosítkách s prostřelenými zády. Medik Petro s kolegy ho překládají do sanitky, padá mokrý sníh. Judžyna právě přivezli terénním autem z fronty, jsme v prokletém lese u Kreminé. Šrapnel Judžynovi pronikl pod neprůstřelnou vestou do břicha. Medikové stříhají bundu i s obvazem. Zkontrolují jeho stav, dostává vodu a léky. Zůstává ležet polonahý, v deliriu, přikrytý zářivě zlatavou termofólií. Petro mu tiskne obě ruce, víc teď udělat nemůže. Občas ho pohladí po tváři. Nervózně hledí z okna na cestu. Ta ubíhá pomalu. Kdysi to bývala asfaltka, teď je ale samá díra. Ticho v sanitce je přerušováno stále hlasitějšími výkřiky bolesti. V dálce duní dělostřelecká palba. Už jen vydržet jízdu do nemocnice.
Juždyn měl štěstí: sanitka čekala připravená, nedostal infekci a možná bude i chodit. Možná bude znovu řídit létající drony. Tisíce jiných takové štěstí neměli.
Loni na jaře dostal kolega Vladimír Šimíček ze slovenského Denníku N nápad uspořádat sbírku alespoň na jednu sanitku pro kamarády v Bachmutu. V těchto dnech, po necelém roce, jede na Ukrajinu další kolona, v součtu jsme odvezli už několik desítek sanitek a terénních aut. Lidé na Slovensku poslali přes 8 milionů korun ve třech sbírkách – dvě přes Donio, jedna proběhla na hudebním festivalu Pohoda.
Poslední část slovenské sbírky na sanitky pro ukrajinské mediky nyní dojela na východní frontu. Jednu ze sanitek řídil stovky kilometrů také hudebník Michal Kocáb až do východoukrajinského Izjumu, přímo do místa, kde Rusové v roce 2022 zničili obytný dům a zabili na šedesát civilistů. Kocáb sanitku předal medikům a u vybombardovaného panelového domu zazpíval s doprovodem známou píseň Sebastián. Symbolicky se tím odstartovala česká sbírka.
„Rozhodně to podporuju. Každý by měl udělat něco málo, co pomůže tomuto hrdinnému národu zvítězit. Je to obrana všeho, na čem by nám mělo záležet,” vysvětluje svoje zapojení do pomoci Ukrajině Kocáb.
